Rozhovor s paní Mirkou z Jihlavy na téma: Inkontinence se dá léčit! NETRAPTE SE, ZEPTEJTE SE A UZDRAVTE SE! - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Rozhovor s paní Mirkou z Jihlavy na téma: Inkontinence se dá léčit! NETRAPTE SE, ZEPTEJTE SE A UZDRAVTE SE!

Dobrý den, paní Mirko. Na úvod bych se vás chtěl zeptat, jak se máte a jak se cítíte? Dobrý den, děkuji za váš zájem, mám se prima, cítím se velmi vytížená a tím i šťastná.

Tisk
E-mail
Sdílejte
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+

Dobrý den, paní Mirko. Na úvod bych se vás chtěl zeptat, jak se máte a jak se cítíte?

Dobrý den, děkuji za váš zájem, mám se prima, cítím se velmi vytížená a tím i šťastná.

Stejně jako velká část ženské populace, ani vám se nevyhnuly potíže spojené s inkontinencí, které postihují především ženy ve středním a vyšším věku. Můžete nám prozradit, kdy jste si poprvé všimla nějakých problému?

Pokud se týká mého, nyní již bývalého problému, tak první příznaky jsem pocítila asi v 35 letech, tedy 8 let po porodu mého syna, jenž vážil 4,20 kg. Mojí profesí je rehabilitační setra, takže když jsem zjistila při sportu, že nemůžu moc poskakovat a běhat, začala jsem intenzivně posilovat svalstvo dna pánevního a vydrželo mi to s malým omezením (kýchání, kašlání, rychlý stoj ze sedu) docela dlouho. Přesto jsem tušila, že tento malý problém se jistě za čas stane velkým.

A stal se?

Ano. Větší obtíže začaly v období menopauzy, kolem 53 let věku.

Mělo zjištění diagnózy nějaký vliv na váš psychický stav?

Nemyslím si. Obtěžovalo mě to, to jistě, protože jsem musela vypustit některé aktivity. Nejvíce mě mrzelo lyžování, protože na svahu těžko odbíháte na toaletu. V intimním životě jsem pak musela mít pořád po ruce koupelnu, což bylo samozřejmě velmi omezující. Před tím, než jsem si řekla dost, musím to řešit, byla pro mě problémem i návštěva divadla nebo delší pobyt v restauraci.

Velká část pacientek si nechce svůj zdravotní stav připustit a stydí se o něm s lékaři mluvit. Byl to i váš případ, nebo jste se svému lékaři s problémem svěřila?

Mé gynekoložce jsem se nesvěřila, neočekávala jsem pomoc, ale obrátila jsem se přímo na poradnu pro inkontinenci a nedělalo mi to žádné problémy. Tam jsem se setkala s panem profesorem Roztočilem, který mi vysvětlil možnosti léčby a dal mi různá doporučení.

Zdravotními problémy souvisejícími s močovou inkontinencí trpí statisíce žen, ale jen velmi málo z nich ví, že se mohou malým operačním zákrokem vyléčit. Odkud jste se dozvěděla o řešení stresové inkontinence metodou suburetrálních pásek?

O pásce jsem věděla z informačních letáků a vlastně jsem si pro ni rovnou šla. Sice jsem musela vyzkoušet medikamentózní léčbu, ale to bylo naprosto nevyhovující a navíc bez efektu. Operační řešení se pro mě jevilo jako nejlepší a jenom jsem doufala, že reklama nelže. Můj syn se měl totiž ženit a já jsem si chtěla zatančit na jeho svatbě – no zatančit, zařádit si (smích…).

A rozhodla jste se hned, že operaci podstoupíte?

S ohledem na mé problémy jsem věděla, že jinou možnost nemám. Chtěla jsem žít opět aktivně a ne být odkázána na inkontinenční pomůcky. Na to jsem ještě příliš mladá.

Jak probíhal samotný zákrok a jak dlouhá byla následná rekonvalescence?

Rekonvalescenci mi pan doktor doporučil vzhledem k mému zaměstnání na dva a půl měsíce. Řešila jsem to neschopenkou a částečně dovolenou. Mé obtíže byly pryč, ale doba po operaci byla zpočátku náročná. Nemůžete nic zvedat a nemůžete ani dlouho sedět, protože by se mohla páska proříznout. Postupně jsem po operaci zjišťovala, že pouhý příkaz „nic nezvedejte“ je málo. Žádná jízda na kole, nejlépe ani rychlá chůze, uklidit byt trvá sto let a při každém pohybu přemýšlíte, jestli to bylo ještě bezpečné. Jak už jsem řekla, zpočátku to bylo náročnější, ale vyplatilo se. Páska je tam, kde má být, já jsem zcela bez problémů a pracuji dále ve své profesi, lyžuji, běhám a funguji normálně. To za těch pár týdnů hlídání se opravdu stálo.

Měla jste nějaké pooperační komplikace, nebo bolesti?

Přímo po zákroku jsem měla jenom bolesti kyčle, to víte, ty rozsahy nejsou takové, co byly dřív.

Jak je to dlouho, co jste zákrok podstoupila?

Operaci jsem podstoupila před čtyřmi roky.

Jsou nějaká trvalá omezení, která po zákroku musíte respektovat?

Co se týče nějakých omezení v současné době, tak vlastně ani nevím. Možná mi pan doktor něco říkal o zvedání těžkých věcí, ale to je jenom o tom, jak si promyslíte postupy a naučíte se věci dělat trochu jinak, abyste se zbytečně nepřetěžovala.

Co byste poradila ženám, které jsou ve stejné situaci, ale mají strach. Ať už z operace, nebo si diagnózu inkontinence přiznat.

Nevím. Každá žena prožívá tyto problémy jinak. Já o tom mluvím se svými pacientkami a chválím si operaci. Vlastě jim říkám, že je to jediná možnost, jak zapomenout na to, že existují nějaké vložky pro inkontinenci a také ať spěchají, protože čas musí pracovat pro ně a je škoda vyřadit se z aktivního života kvůli studu nebo z neustálého odkládání řešení.

Přihlašte se k odběru newsletteru: