Opakovaný zánět močových cest ohrožuje až třikrát více ledviny žen

Světový den ledvin 2018 upozorňuje na typicky ženská rizika ledvinového onemocnění. Specifikem závislým na pohlaví jsou především záněty močového měchýře, tzv. cystitidy, kterými ženy trpí mnohem častěji než muži. „Zvyšování povědomí o skrytých rizicích zákeřných chorob se věnuji systematicky. Sám jsem se musel nečekaně uprostřed sportovní kariéry utkat s rakovinou. Nic netuše jsem jednoho dne odpoledne zašel na preventivní prohlídku, během níž mi diagnostikovali rakovinu varlat. A hned druhý den ráno mě operovali. Byl to pořádný náraz. O poškozených ledvinách lidé také často nic netuší, když je to nebolí. A najednou je pozdě. Je dobré jim to minimálně jednou ročně připomenout,“ říká ambasador Světového dne ledvin, olympionik a devítinásobný mistr České republiky v badmintonu Petr Koukal.  

Chronické ledvinové onemocnění patří mezi komplexní a je v přímém vztahu s civilizačními onemocněními, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka II. typu nebo ateroskleróza. Ty se na ledvinové nedostatečnosti významně podílejí nebo jsou její příčinou. Právě tyto nemoci jsou však dobře ovlivnitelné zdravou životosprávou. „Ideálně tedy nekouřit, vyvarovat se nadváhy, mít trochu pohybu, kvalitně jíst a pít a dodržovat pitný režim, kdy nejlepším nápojem je voda,“ připomíná MUDr. Vladimír Vojanec, primář Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Bulovka.

Ledviny a ženy

V roce 2016 například onemocnělo cystitidami podle údajů VZP takřka 400 tisíc pacientů, z toho 26 % mužů a téměř 74 % žen. Opakované cystitidy přitom mohou vést až k chronickému zánětu ledvin. V 10–15 % případů jsou tyto záněty dokonce zodpovědné za trvalé selhání ledvin a vedou k následné dialýze nebo transplantaci. „Problematika ledvinových onemocnění by si u nás i ve světě zasloužila více pozornosti. Ohledně specifik chronických onemocnění ledvin u žen, ke kterým patří například lupusová nefritida, tu jde zejména o možnost a perspektivu těhotenství navzdory nemoci,“ upozorňuje přednosta Kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA.

Čtyři města, čtyři dialýzy, čtyři tiskové konference

V rámci Světového dne ledvin proběhly čtyři tiskové konference ve vybraných Dialyzačních střediscích Skupiny B. Braun, a to v Kežmaroku, Teplicích, Praze a Olomouci. Tuto akci podpořilo nejen mnoho významných tváří, například z řad odborníků a známých osobností, a každé tiskové konference se zúčastnil i jeden z pacientů, který se nebál veřejně odhalit svůj příběh.

Terezka Bártová Mezi takové pacienty patří například Tereza Bártová, která netrpěla žádným chronickým onemocněním, její selhání přišlo náhle. Lékaři jí dávali při meningitidě jednoprocentní šanci na přežití. Nemoc ji připravila o ledviny, nohy i prsty na rukou, ale nevzala jí chuť žít. „Psala mi pak řada lidí, i cizích, a někteří říkali, že by to na mém místě vzdali. To mě ale nikdy nenapadlo. Cesta se vždycky najde,“ říká šestadvacetiletá Tereza.

Kateřina Körnerová Další ženou bojovnicí s nemocí je i Kateřina Körnerová, u níž se výrazně projevilo onemocnění ledvin až po prvním porodu. Jejich stav se postupně zhoršoval, až byla v roce 2013 nutná dialýza. O rok později Kateřina podstoupila transplantaci ledviny. O vážném onemocnění svých ledvin většina lidí do poslední chvíle nic netuší a dozvídají se o něm nezřídka až při definitivním ledvinovém selhání. Ledviny totiž předem nevarují bolestí. Podobnou zkušenost měla i Kateřina Körnerová. Své první dítě porodila ve 23 letech a doufala brzy v dalšího potomka. Na kontrole se však ukázalo, že má nemocné ledviny, a nakonec byla potřeba i dialýza. „Dialyzovat se a být matkou malého dítěte byl náročný úkol a pomáhala mi celá rodina. Ale já jsem nepřestávala doufat, že se to nakonec obrátí k dobrému a nějak to půjde, abychom mohli mít ještě další miminko,“ vzpomíná Kateřina. Transplantace se dočkala v roce 2014 a její život hned nabral optimističtější směr.

Jana Bosáková Jana Bosáková je šťastná matka dnes již šestadvacetiletého syna, který je pro ni již od početí, po nejistém těhotenství a velmi komplikovaném porodu zázrakem. „Byla jsem tehdy čtyři roky vdaná a pět let po první transplantaci ledviny, která fungovala dobře. Cítila jsem se zdravá. Po dítěti jsem toužila ze všeho nejvíc. Přirozeně jsem otěhotněla a moc jsem se na děťátko těšila,“ vzpomíná Jana. Psal se rok 1990 a ve vztahu k těhotenství transplantované pacientky existovala ještě řada kardinálně důležitých otázek nezodpovězených. „Když jsem na kontrole v nefrologické ambulanci řekla, že jsem těhotná, způsobila jsem velký rozruch. Lékaři se začali mezi sebou dohadovat, jaké účinky mohou mít na můj plod imunosupresiva, která jsem po transplantaci musela brát. Ta potlačovala můj přirozený imunitní systém. Oslovili tedy jednoho profesora biologie z genetického oddělení v Motole. Ten došel k závěru, že když užívám tyto léky, je to podobné, jako bych podstupovala chemoterapii. Že moje dítě bude pravděpodobně postižené, že je to padesát na padesát. Maminka se mnou byla v genetické poradně. Chlapeček se nakonec naštěstí narodil zcela zdravý. Obě jsme seděly se svěšenou hlavou a mlčely jsme,“ vzpomíná Jana na špatné zprávy, které ji zastihly hned na začátku těhotenství. „Syn mě držel celá ta léta nad vodou, když pak zase přišly těžké časy,“ dodává. Darovaná ledvina po jedenácti letech dosloužila a další štěp pak vydržel mnohem kratší dobu. Jana se musela znovu dialyzovat. Manželé se rozvedli a syn zůstal s ní.

Jozef Fíglar Na tiskové konferenci v Kežmaroku zastoupil řady pacientů i jeden muž, kterému darovala ledvinu jeho žena. Život bez funkčních ledvin není možný a jejich funkce se musí nahradit buďto mimotělní očistou krve na dialýze, anebo transplantací ledviny od živého či mrtvého dárce. „Přesně takto se pro mne obětovala moje manželka. Jsem jí za to nesmírně vděčný,“ vzpomíná pacient s dříve selhávajícími ledvinami.