Šťastné příběhy transplantace ledvin - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Šťastné příběhy transplantace ledvin

O tom, že je dárcovství ledvin od žijících dárců na vzestupu, svědčí konkrétní zkušenosti pacientů napříč celou republikou. Ne vždy musí být dárcem jen příbuzný. Darovat ledvinu může kdokoliv, kdo je zdráv, úspěšně absolvoval všechna předtransplantační vyšetření a je ochoten nemocnému pomoci.

Tisk
E-mail
Sdílejte
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+

Ledvina od kamaráda, Ústí nad Orlicí

Jedním z těch, kdo měl to štěstí a měl ve svém okolí vhodného dárce ochotného pomoci, byl Václav Felgr. Tomu se v roce 2002 rozhodl darovat svou ledvinu jeho kamarád Zdeněk Polák. „Věděl jsem, že dialýza není řešení, i když jsem ji velmi dobře snášel,“ říká pan Felgr a dodává: „Příbuzenské dárcovství nebylo možné a o to více jsem byl překvapen, když přišel pan doktor Gorun (MUDr. Petr Gorun z dialyzačního střediska v Ústí nad Orlicí) a povídá mi – máme pro vás vhodného dárce! Aniž bych cokoliv tušil, kamarád Zdeněk podstoupil všechna náročná vyšetření, která ukázala, že by to šlo. Po transplantaci jsem se vrátil do normálního plnohodnotného života a se Zdeňkem opět běžně sportujeme na kolech, jezdíme na lodi a často si nenecháme ujít kulinářské speciality v našem okolí. S ubíhajícím časem si čím dál tím více uvědomuji, jaké jsem měl štěstí“.

Nejlepší kamarádka zachránila život, Ostrava

Darovat ledvinu může kdokoliv, kdo je zdráv, úspěšně absolvoval všechna předtransplantační vyšetření a je ochoten nemocnému pomoci. Přesně to udělala Gabriela Jochymková, matka dvou dětí, která se rozhodla zachránit život své nejlepší kamarádce Barboře Smilovské a na konci roku 2011 jí darovala svou ledvinu. „Od konce dubna roku 2005 jsem byla dlouhodobě sledována pro chronické onemocnění ledvin, které se postupně zhoršovalo a v červnu roku 2009 jsem zahájila peritoneální léčbu. Pak se moje nejlepší přítelkyně Gabriela Jochymková nabídla, že by mi ledvinu darovala. Nevěděla jsem, co na to říct, bylo to velmi emotivní,“ říká příjemkyně nové ledviny, Bára Smilovská. ,,Zároveň jako zdravotní sestra jsem si byla vědoma všech rizik, která můžou mou kamarádku čekat. Snažila jsem se ji vše pečlivě vysvětlit, ona však byla pevně rozhodnutá. Konečně přišlo jaro roku 2011 a my jsme dostaly termín na veškerá potřebná vyšetření nutná k transplantaci. Všechna naštěstí dopadla dobře a 22. listopadu 2011 mi byla ledvina transplantovaná. Uplynuly už tři měsíce a já se cítím dobře. Velmi důležitý byl a je pro mě i zdravotní stav mé kamarádky Gabriely.  Je v pořádku a já ji budu vděčná za život, který mi tak darovala“, říká závěrem Barbora.

Darovat život může matka i vícekrát, Brno

Maminka Jitky Vacenovské se rozhodla své dceři pomoci poté, co jí selhaly ledviny a skončila na dialýze. „Nedoléčené chřipky a nachlazení mě málem stály život. Přesně 5. června 2010 jsem se ocitla na lékařské pohotovosti, kde mi lékaři oznámili selhávání ledvin v důsledku vysokého krevního tlaku a prognóza byla velmi negativní,“ vzpomíná na nejhorší chvíle života Jitka Vacenovská. „Zpočátku jsem strávila tři měsíce dojížděním na hemodialýzu a později se rozhodla pro břišní, tzv. peritoneální dialýzu. Na transplantační waiting list jsem byla zařazena v den svých narozenin, ale nakonec mě zachránila maminka, která se rozhodla mi ledvinu darovat. Prodělaly jsme společně celou řadu náročných vyšetření, ale nakonec jsem byla 22. března loňského roku úspěšně odoperována v CKTCH v Brně u sv. Anny. Nyní mám v těle tři ledviny, avšak pouze jednu funkční, tu od maminky. Doufám, že mi vydrží co nejdéle, už jenom proto, že to pro mě byla ochotná udělat. Do smrti jí budu vděčná,“ dodává Jitka Vacenovská.

Ledvina od bratra, Plzeň

„Již v dětství jsem měl problémy s funkcí ledvin. V roce 1998 pak u mě došlo k jejich úplnému selhání, až jsem nakonec skončil na několik měsíců na dialýze. Mou jedinou šancí vrátit se zpět do normálního života byla transplantace nové ledviny. Můj bratr Martin mi nakonec daroval ledvinu svou, a tím mě vrátil zpět. Je skvělé být součástí takové rodiny,“ popisuje svou životní zkušenost Pavel Jirásek.

Přihlašte se k odběru newsletteru: