Jaké důsledky má podvýživa na průběh onemocnění? - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Jaké důsledky má podvýživa na průběh onemocnění?

Důsledky podvýživy

Dopady nedostatečného nutričního příjmu jsou závislé na stavu výživy před vznikem onemocnění. Pokud byl nemocný v předchorobí v dobrém funkčním a nutričním stavu, pak nemusí krátký interval sníženého příjmu stravy průběh jeho akutního onemocnění ovlivnit.

Tisk
E-mail
Sdílejte
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+

Krátké období sníženého příjmu potravy lze tolerovat. Je však třeba vždy počítat se skutečností, že v důsledku akutního onemocnění kombinovaného s nedostatečným příjmem potravy bude nemocný ztrácet energetické zásoby, a především svalovou hmotu, což se následně projeví poruchou funkce.

Podvýživa v důsledku nemoci

Diametrálně odlišná situace však nastane v okamžiku, kdy jsou zásoby energie, a zejména svalových bílkovin, snížené. K tomu dochází jak u nemocných, kteří jsou již před onemocněním malnutriční, tak i u nemocných, jejichž zásoby svalových bílkovin jsou snížené v důsledku horší pohyblivosti. Zásoby svalových bílkovin totiž nezávisejí pouze na příjmu výživy, ale jsou výrazně závislé i na tělesné aktivitě. Krátké období hladovění spojené s onemocněním u nich způsobí další zhoršení jak v oblasti tělesné aktivity (porucha chůze a mobility, progresivní slabost a sklon k pádům, obtížné odkašlávání s rozvojem infekčních komplikací), tak i fyziologických procesů závislých na určitém kritickém množství tělesné svaloviny (hojení ran a regenerační procesy, regulace zánětlivé a imunitní odpovědi, termoregulace, endokrinní a psychické funkce). U podvyživeného nemocného se tak snižuje tělesná aktivita, zhoršují se psychické funkce, rozvíjí se nekontrolovaná zánětlivá odpověď na úkor imunitních reakcí.

Tento scénář je častý zejména u nemocných, kteří trpí chronickým onemocněním (autoimunitní nemoci, zhoubné nádory, chronické onemocnění srdce, ledvin, jater nebo plic), nebo u nemocných vyššího věku. Je třeba zdůraznit, že řada těchto nemocných přichází do nemocnice po určitém období trvání choroby, která sama o sobě zhoršuje stav jejich výživy; tělesné zásoby energetických zdrojů jsou tak snížené až vyčerpané již v době přijetí do nemocnice.

Dlouhodobá podvýživa

Pokračující podvýživa má pak fatální důsledky zejména u starších pacientů, u nichž jsou celkové zásoby proteinů snížené i v důsledku nižší tělesné aktivity a často i chronické podvýživy. Dochází ke zhoršené odpovědi na léčbu a některé terapeutické postupy (např. sofistikovaná onkologická léčba) jsou často úplně znemožněny. Postupně se zhoršuje soběstačnost nemocných, její znovuobnovení je velmi svízelné, neboť zpětné doplnění tělesných zásob bílkovin (především svalové hmoty) vyžaduje kromě správné výživy i dlouhou a intenzivní rehabilitaci. Ta však bývá svízelná a často přerušovaná epizodami nemocničních infekcí. Výsledkem je úplná ztráta soběstačnosti, která vyústí v neschopnost nemocného k propuštění do domácích podmínek. Nemocný je tak překládán do různých léčeben pro dlouhodobě nemocné, kde se bohužel malnutrice a ztráta pohyblivosti zpravidla prohlubují.

Tento nepříliš optimistický průběh není kontinuální, ale je doprovázen řadou opakovaných, ale bezúspěšných léčebných pokusů; zejména jde o opakovanou antibiotickou léčbu a opakovaná laboratorní zobrazovací vyšetření a někdy i opakované překlady nemocných na jednotky intenzivní péče. Signifikantní část nemocných je tak opakovaně překládána z lůžek LDN na lůžka akutní a zpět bez valného smyslu.

Ekonomické důsledky podvýživy

Podvýživa je však nejen utajený zabiják našich nemocných, nemocní oficiálně neumírají na podvýživu, ale na její komplikace, jako je zápal plic, imobilizace, dekubity, porucha psychických funkcí. Nemocniční podvýživa je rovněž výrazně nákladná. Podle údajů Evropské společnosti klinické výživy a metabolické péče (ESPEN) se v Evropě podvýživa podílí na zvýšení zdravotnických nákladů o 170 mld. eur, což odpovídá asi 60–100 mld. Kč ročně v naší republice. Důležité je zdůraznit, že minimálně polovina těchto prostředků se utratí v nemocnicích. V naší republice jde o částku, která činí 30–50 % částky poskytované z prostředků VZP. Tato suma je dána zejména opakovanou (mnohdy tzv. evidence based) léčbou a náročnými vyšetřovacími metodami u pacientů, kteří v důsledku malnutrice nemají šanci na přežití a léčebný úspěch. Další skupinu tvoří nemocní, kteří prodělali nákladnou operaci (např. endoprotézu kyčelního kloubu), avšak v důsledku malnutrice a následné ztráty svaloviny nejsou schopni opustit lůžko, nicméně nemocní jsou stále „léčeni“, vznikající proleženiny jsou stále ošetřovány, antibiotika jsou podávána po celou dobu pobytu a mnohdy jsou opakovaně překládáni a uměle ventilováni na odděleních ARO, vše bez valného efektu.

Další články:

Podvýživa u českých pacientů a možnosti řešení

Zdroj: Lékařské listy ze dne 21.5.2012, vydavatelství Mladá fronta a.s.

malnutrice podvýživa
Přihlašte se k odběru newsletteru: