Zkušenosti pacientů
Křehké tělo chlapce s bojovností Golema
Když byla Kateřina Smažáková ve třetím trimestru těhotenství, oznámil jí lékař šokující zprávu. Její tehdy ještě nenarozený syn Tomáš měl cysty na ledvinách. Navzdory tomu dnes již šestnáctiletý „chlap“ sbírá medaili za medailí a sport je pro něj přirozenou součástí jeho života. Jak říká Kateřina: „Bez sportu bychom žili jen napůl.“
Nezvratná diagnóza
Kateřina byla v sedmém měsíci těhotenství, když jí lékaři sdělili, že našli na ledvinách jejího ještě nenarozeného syna Tomáše cysty. „Prožívala jsem šťastné období, a nakonec přišel takový šok. Přes to všechno jsme to zvládli a 22. srpna 2003 se nám narodil krásný chlapec,“ vzpomíná Kateřina. Po narození byl malý Tom s maminkou na dva měsíce hospitalizován v nemocnici. Nejdříve ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde se ho lékaři snažili stabilizovat a zvolit pro něj nejvhodnější léčbu. „Vůbec jsme neměli tušení, co nás čeká. Zda se to všechno nějak neodrazí na synově vývoji. Báli jsme se a byli jsme nejistí. Když byl Tomáš maličký, cvičili jsme s ním Vojtovu metodu, protože trpěl svalovou hypotonií. Absolvovali jsme také několik vyšetření mozku, protože měl tiky. Nakonec se přišlo na to, že to má spojitost se zrakovou vadou, která zřejmě souvisí s diagnózou,“ dodává Kateřina. Přesná diagnóza zazněla zhruba po šesti letech, a to nefronoftíza 11. typu.
Od malička na dialýze
Při nástupu do první třídy začaly Tomášovi pomalu selhávat ledviny a na řadu přišla dialyzační péče. „Měli jsme štěstí, že jsme mohli mít doma přístroj pro peritoneální dialýzu a vše probíhalo v noci. Nemuseli jsme tedy několikrát týdně dojíždět na dialýzu do nemocnice. Ve škole měl do třetí třídy asistentku. Tento typ dialýzy nám umožnil vést téměř běžný život,“ popisuje Kateřina proces dialyzování malého Toma. Uplynul necelý rok a Kateřina se rozhodla podstoupit všechna vyšetření potřebná k darování ledviny. Vše dopadlo na výbornou a byla označena za vhodného dárce pro svého syna. Ihned se ve Fakultní nemocnici v Motole domluvila operace a čekalo se. Jednou v noci, téměř měsíc před plánovou operací, zazvonil telefon. Volali náhodou z nemocnice. Mají mrtvého vhodného dárce. Během chvilky byli nachystáni a vyrazilo se. Transplantace proběhla úspěšně! „Po transplantaci probíhá vše v naprostém pořádku. Samozřejmě musíme hlídat léky, pitný režim a být trochu opatrní. Pravidelně jednou za měsíc docházíme na kontroly do Fakultní nemocnice Ostrava a do Fakultní nemocnice v Motole,“ shrnuje Kateřina.
Celou rodinu Smažáků tmelí sport
Oba Tomášovi rodiče jsou velcí sportovci, a Tomáše i jeho bratra tedy vedli od malička ke sportu. Jezdívají na vodu, na lyže, a proto pro ně bylo těžké představit si, že by Tom nemohl. Dokonce mladší bratr Lukáš třikrát týdně trénuje s Tomášem basketbal, protože ho do žádného oddílu nevzali. Sport je u dětí většinou už od malička zaměřen na výkony, a ne na všestranný rozvoj dětí, což nebylo pro Tomáše vhodné. Jak se říká, když si něco moc přejete, může se vám to splnit. A přesně to se stalo i Kateřině. Tak moc si přála, aby i Tomáš mohl sportovat, až si jednou pustila náhodně televizi, kde zrovna vysílali dokument České televize, v němž popisovali činnost a existenci Českého týmu transplantovaných, o. s. (CTT). „Jakmile dokument skončil, prohovořili jsme vše s manželem a kontaktovali předsedu CTT,“ spokojeně konstatuje Kateřina. Během krátké doby začal Tomáš jako nejmladší sportovec týmu CTT reprezentovat Českou republiku v plavání, atletice a stolním tenise. Ve škole také chodil na šachový kroužek. „Ještě jako nováček získal Tomáš v roce 2014 na osmém Mistrovství Evropy transplantovaných a dialyzovaných sportovců v kategorii 8–11 let v plavání na 50 m volný způsob bronzovou medaili,“ hrdě konstatuje předseda CTT Roman Dunda.
