Tomáš Svoboda: nemít křídla mne omezuje víc než život s imunosupresí - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Tomáš Svoboda: nemít křídla mne omezuje víc než život s imunosupresí

Divadelní a filmový režisér, scenárista a dramatik Tomáš Svoboda podstoupil před šesti lety úspěšnou transplantaci ledviny. A jak sám říká:…

Tisk
E-mail
Sdílejte

Divadelní a filmový režisér, scenárista a dramatik Tomáš Svoboda podstoupil před šesti lety úspěšnou transplantaci ledviny. A jak sám říká: „Casting na ledvinu vyhrála moje žena Petra, a já jí za to daroval své srdce.“ Rozhovor jsme za časů pandemie koronaviru pro vás připravovali na dálku. Tomáš stejně jako další pacienti patří do rizikové skupiny, a právě proto odjel mimo město do hor na Šumavu, kde si udělal čas, aby odpověděl na zaslané otázky.

Dobrý den, Tomáši. Jste divadelním a filmovým režisérem, co je vám bližší? Film, nebo divadlo?

Bližší je mi divadlo, když dělám divadlo, a film je mi zase bližší, když jsem na place a točím. Ona režie je takový jiný způsob vyprávění příběhu. A proto si připadám jako vypravěč, který má v jistý daný moment možnost využít onen způsob vyprávění, který mu byl dán do rukou.

Proč zrovna režie? Jak jste se k tomu oboru dostal?

Režisér je člověk, který pořádně neumí hrát, ale umí do toho mluvit hercům, neumí malovat, ale umí do toho mluvit scénografům, neumí dělat hudbu, ale mluví do toho muzikantům. Já jsem se k režírování dostal skrze psaní a skrze hraní v amatérském divadle v Plzni.

Pamatujete si na svůj úplně první den v roli režiséra?

Bylo to v chebském divadle a dělali jsme pohádku o Herkulovi. A vlastně mě překvapilo, jak je to snadné.

Byl jste nervózní?

Jasně.

Jste pořád?

Teď už nervózní nejsem. Mám vůči té profesi jistý respekt, ale nepřeceňuji to. Mnohem těžší je psaní.

A váš úplně první den při natáčení  vašeho prvního filmu? Jaké to bylo?

Byl jsem asi tři měsíce po transplantaci ledviny, takže obava nebyla o profesní dovednosti, ale o zdraví. Všichni byli nesmírně vstřícní, tak to šlo mimořádně dobře.

Rok 2020 se nese v duchu Covid-19. Jak tato pandemie ovlivnila přímo vás?

Vlastně dost radikálně. Od 11. března máme zavřené divadlo a film, který se měl točit od 27. dubna, se odsunul. Trávil jsem čas na chalupě na Šumavě s dcerou a stal se ze mě chalupář a učitel. Píšu tady několik projektů. Film, seriál a divadelní hru.

Dočetla jsem se o vás, že kromě filmových komedií inklinujete v divadle k politickým tématům. Uvažujete o uchopení tématu pandemie Covid-19 do některého z vašich děl?

Vlastně se to stalo u projektu Dekameron 2020, který jsem vymyslel pro Divadlo Na Fidlovačce. Tady deset autorů napíše deset dramatických povídek o situaci, kterou žijeme. Moje povídka je dost sur­-reálná a nevyhne se politickým tématům.