Žijeme dnes - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Žijeme dnes

Jana Bosáková: „Žijeme dnes, včerejšek už není a zítřek být ani nemusí“ Když Janě v roce 1983 selhaly ledviny, bylo…

Tisk
E-mail
Sdílejte

Jana Bosáková: „Žijeme dnes, včerejšek už není a zítřek být ani nemusí“

Když Janě v roce 1983 selhaly ledviny, bylo jí pouhých 22 let. Od té doby podstoupila dvakrát jejich transplantaci a od roku 1996 pravidelně dochází do dialyzačního střediska v Nemocnici Na Homolce, dnes už pod záštitou společnosti B. Braun. V současné době je v důchodovém věku, pracuje pro Společnost dialyzovaných a transplantovaných z.s. a má dospělého syna, který je vystudovaný architekt.

Nikdy předtím neměla zdravotní potíže

Po návratu z dovolené ve Vysokých Tatrách dostala Jana vysoké horečky, chřipku a angínu. Její praktická lékařka jí naměřila vysoký tlak a vysoký obsah bílkovin v moči. Hned ji poslala na kliniku, kde zůstala po dobu tří měsíců. Po propuštění Janě začaly selhávat ledviny a bylo jí doporučeno vyšetření v odborné ambulanci v Praze na Strahově. Jelikož nebylo v té době na hemodialýze místo, Janu připojili na peritoneální dialýzu, kterou měla šestnáct měsíců. Poté byla na vlastní žádost převedena na hemodialýzu.

Snažila se žít jako předtím

Jana do té doby pracovala na poště, kde musela dát výpověď, protože na dialýzu docházela třikrát týdně a nebylo v jejích silách práci s dialýzou skloubit. Ač se jí život otočil o 360°, stále se snažila žít jako dřív i přes veškeré potíže, které měla. Setkávala se s přáteli, i když o některé z nich přišla. Považovali ji za vážně nemocného člověka, který brzo umře…

Hemodialýza, porod, rozvod a další transplantace

Na hemodialýzu Jana nastoupila roku 1983 a za dva roky podstoupila první transplantaci. „Po transplantaci je člověk zdravý-nemocný, může všechno, nic nemá zakázáno, jen je důležité brát léky, což bylo proti tomu martýriu, co jsem prožila, opravdu jednoduché,“ vzpomíná Jana. V roce 1991 se Janě po těžkém porodu narodil zdravý syn, kterému je dnes 26 let a je architektem. „Po dítěti jsem toužila ze všeho nejvíc. Otěhotněla jsem přirozeně a moc jsem se na děťátko těšila,“ dodává Jana.

Avšak nastaly komplikace, jelikož lékaři neznali účinky imunosupresiva, které musela Jana po transplantaci brát, a byla 50% šance, že se její dítě narodí s postižením. Až teprve při pravidelných kontrolách v Motole jí bylo řečeno, že na ultrazvuku vypadá miminko v pořádku, a z toho důvodu se rozhodla riskovat a dítě si ponechala. Vše proběhlo v pořádku, jen byla na krátkou dobu od syna odloučena, jelikož při porodu ztratila mnoho krve a musela být stabilizována. „Syn mě držel celá ta léta nad vodou, když pak zase přišly těžké časy,“ říká teď již usměvavá Jana. Darovaná ledvina jí po jedenácti letech dosloužila, Jana se navíc rozvedla a roku 1996 opět začala docházet na dialýzu.

O dva roky později podstoupila druhou transplantaci ledviny, která jí vydržela pouze pět let, a od roku 2003 pravidelně dochází do Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v areálu Nemocnice Na Homolce. Se synem Janě pomáhala její maminka, zároveň však potřebovala stabilní příjem, který jí invalidní důchod nezajistil. Z toho důvodu se rozhodla sehnat i se svým zdravotním omezením práci na plný úvazek. „U českých zaměstnavatelů to bylo těžké, ale jeden německý mi dal šanci a přijal mě jako účetní,“ dodává Jana.

Onemocnění Janě navždy změnilo život

Bylo jí jasné, že už nikdy nic nebude jako předtím nebo tak, jak si to vysnila. Ačkoliv dochází na dialýzu již několik let, celý svůj život si na ni zvyká, a to i přesto, že je podle jejích slov dialýza Na Homolce jedna z nejlepších, a to především kvůli stálému kolektivu sester a lékařů. „Lékařská a sesterská péče je na dialýze B. Braun v Nemocnici na Homolce opravdu na vysoké úrovni. Kolikrát její personál vidím častěji než svoji rodinu,“ směje se Jana. Sama vnímá v nefrologii a léčbě selhání ledvin za těch 36 let, co bojuje se svou nemocí, veliký pokrok. „Vlastně jsem dosáhla všeho, čeho jsem chtěla, a o čem jsem kdy snila. Moje motto je „žijme dnes, včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.“

Selhání ledvin

Chronické onemocnění ledvin je osmou nejčastější příčinou úmrtí žen

Chronické onemocnění ledvin postihuje přibližně 195 milionů žen na celém světě. V důsledku této nemoci umírá každoročně téměř šest milionů žen. Jedná se tak celosvětově o osmou nejčastější příčinu úmrtí žen. Rizikovou skupinou jsou například kuřáci nebo obézní lidé. U pacientů s diabetem a kardiovaskulárními chorobami se chronické onemocnění ledvin vyskytuje v 50 % případů a více. Výskyt onemocnění se také zvyšuje s přibývajícím věkem. U osob starších 60 let je podíl nemocných 20 %, nad 70 let je podíl nemocných až 35 %. Většina nemocných si uvědomí svůj kritický stav, až když má ledviny velmi poškozené. Potíž tkví v tom, že nemocné ledviny nebolí, a o to více je potřeba povědomí o této problematice rozšiřovat.

Uroinfekce u žen v reprodukčním věku a u gravidních

„U těhotných žen jsou uroinfekce nejčastějším zánětem. Oproti zbylé populaci žen se u nich vyskytují dvakrát častěji. Pokud je gravidní žena pacientkou naší nefrologické poradny, vyšetřujeme ji preventivně třikrát častěji než obvykle. Kromě cystitidy bývají ženy v těhotenství postihovány také asymptomatickou bakterií, která bývá jednou z příčin předčasného porodu, nižší porodní hmotnosti, anémie nebo hypertenze matky,“ nastínila problematiku vedoucí lékařka Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Homolka MUDr. Ivana Jordanov Bílková. Předepsat těhotné ženě antibiotika může být poměrně problematické, a to především v prvním trimestru. „O vlivu antibiotik bývají mnohdy nedostatečně informované i kojící ženy. Za určitých okolností může být použití antibiotik proti zánětům močových cest dokonce velmi žádoucí, ale pacientky nemají často dostatek informací. Zbytečně tak léčbu nezahájí nebo raději přestanou kojit. Přitom se to dá řešit,“ dodává MUDr. Jordanov Bílková.