Zdravý člověk sedící na židli nebo ležící v posteli se ani neuvědomí, kolik pohybů udělá, aby se cítil pohodlně, nepociťoval mravenčení v končetinách a nic ho nebolelo. Neustále měnit polohu ho nutí jeho vlastní tělo. Osoby s pohybovým omezením stráví v jedné poloze mnohem více času a mnohdy jsou odkázány na pomoc druhých, aby ji vůbec mohly změnit.
Proč je nutné nemocné polohovat
Pokud se poloha nemění, dochází velmi rychle ke vzniku proleženin. Vystouplé části těla, jako jsou například paty, kolena, kost křížová a další jsou vystaveny trvalému tlaku, který omezuje prokrvení kůže, což vede k jejímu poškození. Takové postižení se obtížně hojí, provází ho bolest a náchylnost k infekci. Proto je nutné pacienty pravidelně intenzivně polohovat, tedy střídat polohu těla nebo jeho částí v určitých časových intervalech při správném postavení páteře a velkých kloubů.
U koho se polohování provádí
Polohování se provádí u nemocných s omezením či ztrátou hybnosti či poruchou nebo ztrátou citlivosti v určitých částí těla. Cílem je dosáhnout správného rozložení svalového napětí v různých částech těla, prevence zkrácení šlach a svalů, zlepšení prokrvení, zabránění poškození periferních nervů a kůže a v neposlední řadě i prevence vzniku zápalu plic.
Jak často polohovat?
Polohování je nutné provádět každé 2 hodiny, ale pokud pacient leží na matraci podporující správné rozložení tlaku, interval se může prodloužit až na 4 hodiny.
Získejte spolupráci nemocného
Při polohování je též důležité vysvětlit nemocnému jeho smysl, získat si jeho důvěru a spolupráci. Využívá se také řada pomůcek z nejrůznějších měkkých a poddajných materiálů, například polštáře různých tvarů a velikostí, pneumatické dlahy, válečky, kola, bedničky, sáčky s pískem.
A ještě …
Vlastní polohování se provádí podle aktuálního stavu nemocného nejčastěji v poloze na zádech, méně často na boku, výjimečně na břiše tak, aby páteř byla v ose a klouby ve středním postavení. V průběhu polohování je třeba sledovat celkový zdravotní stav, a především stav kůže. V případě zjištění otlaků je nutné otlaky náležitě ošetřit. Více o přípravcích
Základní pohybové dovednosti
Rozvoj pohybových dovedností přispívá k dosažení samostatnosti a soběstačnosti nemocného v každodenních situacích a při uspokojování vlastních základních potřeb. Soběstačnost zvyšuje jeho sebevědomí a přibližuje mu návrat běžného života.
Posouvání na lůžku
- nemocný uchopí hrazdu
- pokrčí dolní končetiny
- nadzvedne pánev nebo se posouvá z boku na bok
Obracení na lůžku
- nemocný uchopí rukou postranici
- postupně otočí hlavu, ramena, trup a dolní končetiny
Posazování na lůžku s dolními končetinami na lůžku
- zvedneme zadní část lůžka v úhlu 35 až 45 stupňů
- nemocný pokrčí dolní končetiny
- polohu nemocného stabilizujeme polohovacími pomůckami
Posazování na lůžku s dolními končetinami spuštěnými z lůžka
- nemocný uchopí hrazdu, posadí se, otočí se a spustí obě dolní končetiny z lůžka
- nebo se otočí na bok, vzepře na horní končetiny, spustí dolní končetiny z lůžka a vzpřímeně se posadí
Přemístění z lůžka na židli nebo vozík
- postavíme se na nemocnou stranu nemocného a uchopíme ho v pase
- položíme si paži nemocného kolem ramen a přidržujeme ji za zápěstí
- provedeme zvednutí a přesun nemocného, přitom stabilizujeme natažení dolních končetin nemocného zapřením své končetiny
Sezení na vozíku
- při zvládnutí sedu lze imobilního nemocného vybavit mechanickým vozíkem
- při nestabilním sedu, je třeba trup nemocného držet vzpřímeně a opřít ho o zádovou opěrku
- vozík zabrzdit
- postiženou paži podložit polštářem
- dolní končetiny ohnout v úhlu do 90 stupňů a opřít o nožní opěrky vozíku
Nácvik stoje u lůžka (vertikalizace)
Lze nacvičovat až v okamžiku, kdy nemocný zvládne stabilní sed.
- postavíme se z nemocné strany a uchopíme nemocného v pase
- nemocný provede stoj o širší bázi
Nácvik chůze
Nácvik chůze s berlemi provádí vždy fyzioterapeut, doprovod stojí vždy na postižené straně.
Existuje několik možností, jak několik chodit s berlemi:
- čtyřdobá
- jedna berle, 2. druhá berle, 3. postižená končetina, 4. zdravá končetina
- třídobá
- obě berle současně, 2. postižená končetina, 3. zdravá končetina
- dvoudobá
- levá berle současně s pravou končetina, 2. pravá berle s levou končetina
- chůze do schodů
- zdravá končetina, 2. nemocná končetina, 3. obě berle
- chůze ze schodů
- obě berle, 2. nemocná končetina, 3. zdravá končetina
