Dekubity (neboli proleženiny) – jak vypadají, co pomáhá na prevenci a jak je správně léčit

Dlouhodobě ležící pacienti často trpí na takzvané dekubity (neboli proleženiny). Zjistěte, do jakých 4 stupňů se rozdělují, proč vznikají a jak je efektivně léčit.

Co jsou dekubity

Jako dekubity se označují proleženiny. V podstatě se jedná o rány, které vznikají vlivem působení lokálního tlaku na určitou tkáň. Rozsah poškození tkáně ovlivňuje více faktorů, a to konkrétně:

• doba, po kterou tlak působí, 
• intenzita tlaku,
• celkový stav pacienta 
• a vlivy vnějšího prostředí (např. vlhko).

Proč dekubity vznikají

Jestliže na nějaké místo neustále působí tlak, může docházet k uzavření drobných cév. Tkáně jsou poté špatně zásobovány živinami a kyslíkem a tím pádem může docházet k jejich postupnému odumírání. 

Dekubity se mohou vytvořit kdekoliv na těle. Nejnáchylnější k jejich vzniku jsou zejména oblasti s malou vrstvou svalové a tukové tkáně. V takovém případě totiž tlak působí přímo proti kosti. Mezi nejčastější místa s výskytem proleženin se řadí:

• paty,
• sedací kosti,
• oblast nad křížovou kostí,
• vnější kotníky 
• a oblast nad velkými výčnělky stehenní kosti. 

Dekubity nemusí vznikat pouze na kůži. Objevit se mohou i na sliznicích (např. při působení tlaku zubní protézy na sliznici ústní dutiny).

Rozlišujeme 4 stupně proleženin

Mezinárodní systém rozděluje dekubity do následujících čtyř stupňů. 

Proleženiny 1. stupně

Tyto proleženiny charakterizuje neporušená kůže, na které se objevuje lokalizované neblednoucí zarudnutí. Jelikož toto zarudnutí přetrvává, bývá poškozena mikrocirkulace. Postižené místo může být teplejší nebo chladnější než okolí, bolestivé, tvrdé nebo naopak měkké. U osob s tmavší pletí bývá tento stupeň dekubit hůře rozpoznatelný. 

Proleženiny 2. stupně

U proleženin 2. stupně se již objevuje částečná ztráta kožního krytu. Na kůži se mohou nacházet neporušené nebo prasklé puchýře a mělké vředy s růžovočervenou spodinou bez povlaku. Objevit se může také zhmoždění v podobě modřiny nebo podlitiny, které je známkou možného poškození hlubokých tkání. 

Proleženiny 3. stupně

U proleženin 3. stupně dochází k úplné ztrátě kožního krytu. Na spodině rány je možné spatřit podkožní tuk. Kosti, svaly a šlachy však odhalené nejsou. Na ráně může být viditelný také povlak. 

Hloubka dekubitu se zpravidla liší podle místa výskytu. Pokud se například jedná o proleženinu na uchu, hřbetu nosu či kotníku, proleženina může být mělká, jelikož tato místa nemají podkožní tkáň. Naopak v případě lokace s velkým množstvím tukové tkáně může dojít k velmi hlubokým proleženinám. 

Proleženiny 4. stupně

Tento stupeň proleženin se projevuje úplnou ztrátou tkáně. Ve spodině rány může být viditelný povlak nebo černá krusta. Rovněž v tomto stádiu bývá viditelná kost, šlachy a svaly. Hloubka proleženin se stejně jako u předchozího stupně liší dle lokality. Dekubity 4. stupně se mohou rozšířit až do svalu a nebo pojivových tkání a způsobit tak zánět kostní dřeně. 

Jak vzniku proleženin předcházet

Pokud je pacient dlouhodobě upoután k lůžku, je třeba, aby pravidelně měnil polohu. Jestliže se nedokáže aktivně hýbat sám, je nutné jej polohovat (a jeho polohu tedy měnit pasivně). 

Důležitým prostředkem prevence vzniku proleženin jsou také nejrůznější antidekubitní pomůcky. Jedná se například o speciální matrace, kroužky a dlahy. 

Myslet je třeba také na používání bavlněného povlečení, které velmi dobře odvětrává pot a případnou vlhkost, která by mohla vznik proleženin podpořit. Z lůžka pravidelně odstraňujte všechny předměty, které by mohly způsobit otlak (např. kapesník, mobilní telefon, ale i drobky od jídla). 

Riziková místa je vhodné pravidelně omývat, důsledně vysušit a použít vhodnou kosmetiku pro prevenci vzniku dekubitů (například produkty z řady Linovera®). Předcházení proleženinám lze podpořit také dostatečným příjmem bílkovin, vitamínů, minerálů a tekutin.

Jak proleženiny léčit

Konkrétní způsob léčby proleženin se odvíjí od toho, v jakém stupni jednotlivé dekubity jsou. Obecně se však tyto rány ošetřují podobně jako ostatní chronické rány. Nejprve je třeba odstranit odumřelou tkáň a ránu důkladně vyčistit. Následně lze uplatnit princip vlhkého hojení ran, při kterém se v ráně vytvoří vlhké mikroklima urychlující hojení rány.