Jak na rány? Hydrogel a správné krytí je základ

Takže když se odřu, tak to nejdříve opláchnu roztokem, a pak bych si na to správně měla namazat hydrogelový gel?

Přesně jak říkáte. Nejdřív bych ránu měla řádně vyčistit. Můžu použít i standardně vodu. Voda na ránu vůbec nevadí, ba naopak. Doporučujeme osprchovat ránu, potom použít oplachový roztok, a pak na řadu přichází právě zmíněný gel. Ale zase je důležité gel na ráně nějakým způsobem zafixovat, to znamená přiložit krytí, které nezpůsobí, že se gel, který je na bázi vody, do toho krytí vsákne. 
Vhodné krytí závisí na tom, v jaké fázi se rána nachází. Laik asi dá na doporučení lékárníka nebo nějakého specialisty, pokud ho má ve svém okolí. Ale takovou tou základní poučkou je, že pokud používáme igelit, tak musíme použít krytí buď se silikonovou vrstvou, nebo musíme použít běžný mastný tyl, abychom udělali bariéru mezi gelem a sekundárním krytím.

Když jedeme s rodinou na kolo, co by mi tedy nemělo v baťůžku chybět, abych případnou ránu mohla ošetřit?

Oplachový roztok nebo dezinfekce, hydrogel a správné krytí. Někdy vznikají i větší tržné rány, tak se hodí mít nějaké náplasťové stehy, kterými si můžeme rychle pomoci, než vyhledáme nemocniční ošetření.

A s jakými druhy ran se setkáváte vy ve své praxi a co řešíte nejčastěji?

Na jednu stranu máme rány akutní, kam patří operační rány nebo tržná poranění. Na druhé straně jsou chronické rány, které se dlouhodobě nehojí. Všechny rány, zejména ty chronické, mají svá specifika i podle fáze, ve které se zrovna nachází. Ty fáze jsou čisticí, granulační a epitelizační. My v naší praxi se nejčastěji setkáváme s dekubity, tedy proleženinami, s bércovými vředy, syndromem diabetické nohy a nehojícími se chirurgickými ranami.

Specializujete se na práci v terénu a navštěvujete například domovy pro seniory. Jak ta spolupráce funguje?

Do domovů a podobných zařízení jezdíme většinou jednou měsíčně spolu s lékařem a jdeme klient od klienta. Ránu zkontrolujeme, pokud je potřeba provést chirurgický zákrok, zejména to bývá chirurgické vyčištění rány, tak to uděláme. Pak nastavíme další terapii. Po návratu do ambulance sepisujeme lékařské zprávy, vyplňujeme poukazy a vše předáváme zpět do domova, aby se tamní sestry mohly našimi doporučeními řídit. V mezidobí jsme k dispozici personálu. Naše péče tedy není jen o léčbě samotných pacientů, ale i o spolupráci s personálem, který vlastně učíme, jak se má o ránu starat.

Jaké jsou nejčastější příčiny těchto ran a jaká je prevence jejich vzniku? 

U dekubitů je prevencí určitě polohování, u něhož je zásadní role pečovatelů. Existují i přípravky, které pomáhají zabránit jejich vzniku, ale to samotné nestačí. V případě, že už pozorujeme například začervenání určitých míst, takže vykazuje známky tlakového zatížení, můžeme použít roztoky, které způsobí v místě vazodilataci, čímž dojde k prokrvení a zlepšení krevní cirkulace.

A u odborné veřejnosti?

Přežitkem je například používání peroxidu vodíku na chronickou ránu, ten patří pouze na akutní ránu. V případě použití na chronickou ránu nám totiž ničí granulační tkáň a zbytečně nám prodlužuje hojení.

U přibližně pěti procent pacientů podstupujících chirurgický zákrok se rozvinou infekce. Existují prostředky, jimiž si můžu jako pacient pomoci, ještě než do nemocnice nastoupím?

Pokud jde člověk na plánovaný chirurgický zákrok, tak se dnes dbá na předoperační přípravu. Její součástí je i takzvaná rozšířená předoperační příprava, kdy místo operačního zákroku dekolonizujete, tedy snižujete bakteriální osídlení, a tím snižujete pravděpodobnost získání infekce v místě výkonu.

A jak si to můžeme představit. Jsou to opět nějaké gely, kterými budu to místo ošetřovat?

Přípravky jsou v různých formách, ať už to jsou vodné roztoky, nebo pěny. Ale nejkomfortnější formou jsou ubrousky napuštěné účinnou látkou, které vytáhnu a otřu jimi místo, kde bude proveden řez. Doporučuje se to tak dělat tři dny před plánovaným výkonem ráno a večer. Ty přípravky v sobě mají účinné látky, které působí i na rezistentní kmeny, třeba na rezistentní kmen zlatého stafylokoka, který je takovým strašákem. Za sebe mohu říci, že kdybych šla na nějaký zákrok, určitě bych touto cestou šla.

Když se vrátíme k běžným, řekněme úrazovým ranám, jak poznám se že mi rána nehojí tak, jak má? A kdy a za kým bych měla jít, když mám ohledně rány nějaké podezření?

Když se nám rána nezhojí popisovanými postupy za 3–6 týdnu, je potřeba vyhledat odborníka. Ale nelze to takhle jednoduše zobecnit. Vždy je třeba přihlédnout i k celkovému stavu pacienta, zda je to dítě, starší člověk nebo diabetik, u nějž se rány obecně hůře hojí… Že je rána infikovaná nebo se nehojí tak, jak by měla, poznáme podle toho, že je zarudlá a okolí je navalité. Stává se i, že je rána pokryta žlutavým sekretem a je bolestivá na dotek. Někdy se mohou přidat i teploty, což už jsou celkové známky infekce. K tomu by, pokud dodržíme všechny postupy, dojít ani nemělo.

Pokud už se ale něco takového děje, za kým mám jít? Za svým praktickým lékařem nebo do specializované ambulance?

Praktický lékař vám dozajista může pomoci, ale když máme tu možnost, tak bych šla určitě za odborníkem třeba do ambulance pro hojení ran.

Jak se díváte na nové technologie ve vašem oboru – tkáňové banky, umělá kůže… Co vás nejvíce zaujalo?

Nejvíce mě fascinuje, že takové možnosti vůbec máme, hlavně když to porovnám s možnostmi, které jsem měla, když jsem před 23 lety v oboru jako ranhojička začínala. Největší novinkou je teď využití planární rázové vlny, která se používá na jednodušší čerstvé akutní rány, ale i na chronické. Zajistí nám, že se zrychlí látková výměna, takže dojde k rychlejší regeneraci tkáňových buněk a rána se může rychleji zahojit.

Zaujal vás rozhovor? Více se můžete dozvědět v podcastu Medicína na Spotify, Apple podcasts nebo Google podcasts.