Typy kýly

Tříselná kýla

Tříselná kýla je defekt v tkáni, kterým mohou orgány vystupovat ven z břišní dutiny. Vzniká například následkem rozestoupení tříselního kanálu, zvýšeného tlaku v břišní dutině (například při zvedání těžkých předmětů, při chronickém kašli, kýchání nebo tlačení na stolici) nebo při zeslabení vaziva břišní stěny. Muži bývají postiženi častěji než ženy. Poměr mužů a žen je u tohoto onemocnění přibližně 85 % k 15 %.

V lidském těle se v oblasti třísla nachází kanál, kterým prochází u mužů semenný provazec a cévy, u žen pak oblý vaz dělohy. Při oslabení břišních svalů dochází k rozšíření a rozestoupení tříselního kanálu. Za určitých okolností pak může dojít k vytlačení orgánů břišní dutiny až do šourku u mužů nebo do velkých stydkých pysků u žen. Pod kůží na břiše v třísle je pak často možné nahmatat vyklenutí či vyboulení, které vleže obvykle spontánně zmizí.

Tříselná kýla nemusí být vždy bolestivá. Obtíže však mohou mít různý charakter – od pocitu tahu až po velmi silné bolesti. Vzhledem k tomu, že se mohou do vaku kýly dostat i střeva, je operace vždy nezbytná. Alternativní léčebná řešení jsou dlouhodobě nevhodná. Tříselná kýla je nejčastějším druhem kýly a představuje přibližně 75 % všech případů, následována kýlou v jizvě a pupeční kýlou, z nichž každá představuje asi 10 % případů.

Pupeční kýla

Oblast pupku, kterou u novorozenců prochází pupečník, představuje další zeslabené místo břišní stěny. Pupeční kýla vznikne při oslabení břišní stěny nebo při zvýšeném nitrobřišním tlaku.

Kýla v jizvě

Každý chirurgický zákrok v břišní dutině přináší nebezpečí, že výsledná jizva povolí a vznikne kýla, neboť tkáň jizvy již nemá elastické vlastnosti původní břišní stěny. V 10–15 % případů se jizva po nějaké době od operace rozestoupí, střeva nebo tuková tkáň se protlačují vzniklým defektem a vyklenují se pod kůží.

Stehenní kýla

Dalším místem v třísle, kde může vzniknout kýla, je oblast pod tříselným vazem v blízkosti cév vyživujících dolní končetinu. Tato kýla se proto nazývá stehenní a vyskytuje se třikrát častěji u žen než u mužů.