Aktivní, úspěšný běžec, a přesto transplantovaný? Ano, je to možné! - Lepší péče - Nebojte se zeptat vašeho lékaře
Témata: 

Aktivní, úspěšný běžec, a přesto transplantovaný? Ano, je to možné!

Od malička miloval sport ve všech jeho podobách a zůstalo mu to doteď. Běžec Vojta vyhrál nespočet závodů na různě…

Tisk
E-mail
Sdílejte

Od malička miloval sport ve všech jeho podobách a zůstalo mu to doteď. Běžec Vojta vyhrál nespočet závodů na různě dlouhé tratě a díky své vytrvalosti dorazit k cíli vyhrál i závod ve svém životě nejdůležitější – závod o zdraví. A jak sám Vojta říká, sport byl, je a vždy bude celým jeho životem.

Sportovcem už od dětství
Otec ho ke sportu přivedl už jako malého kluka, protože sám patřil mezi přední české maratonské běžce. Vojtův sportovní život začal v atletickém kroužku v Bakově nad Jizerou, který vedl právě jeho otec. Ve dvanácti letech se nechal zlákat tenisem, který jej doopravdy bavil, ale většina Vojtových kamarádů chodila na fotbal, a tak se jimi nechal přesvědčit a nastoupil jako zelenáč na fotbal. „Celkem se mi ve sportech dařilo, a tak jsem po čase přijal nabídku a hrál jsem aktivně za Bakov nad Jizerou. Přesto to nebylo to ono… Zjistil jsem, že mě na fotbale baví nejvíce právě to běhání, ve kterém jsem viděl svůj skrytý potenciál,“ vzpomíná na své sportovní začátky usměvavý Vojta. O dva roky později, zhruba v devatenácti letech, získal první velké vítězství, titul mistra republiky v běhu na 1 500 m. Vše nabralo rychlý spád a následovala pozvánka do pražské Dukly, nejprestižnějšího atletického klubu v Čechách. „Neváhal jsem ani minutu a pozvání přijal,“ dodává.

Z Dukly na dialýzu
Do Dukly Vojta nastoupil, ale života na výsluní si užíval jen krátce. Zhruba před osmnácti lety, právě když byl v aktivní formě v pražské Dukle, začalo jeho životní trápení. Jak se říká, ledviny nebolí, a proto i Vojta přišel na své onemocnění celkem pozdě, i když absolvoval kontroly u výborných lékařů sportovního klubu. Na trénincích se mu postupně začalo dělat špatně a býval hodně unavený. Myslel si, že je to běžné nachlazení, nic vážného. Radši se ale objednal k lékaři a prošel řadou různých vyšetření. Z posledních dveří odcházel s hlavou plnou starostí, zmatený, a netušil, co má všechno před sebou. Měl diagnózu FSGS (fokálně segmentální glomerulosklerózu) neboli chronické selhání ledvin.

Následovalo nejhorší období jeho života, kdy mu byli největší oporou nejen rodiče a blízká rodina, ale i kamarádi a kolegové z Dukly. „Bral jsem hodně prášků, byl jsem strašně unavený a toto všechno dohromady se vůbec neslučovalo s mými výkony, které šly rapidně dolů,“ vzpomíná. Situace se změnila při nástupu na dialýzu. „Vyloučila se většina léků a cítil jsem se podstatně lépe,“ dodává. Přesto se Vojta nenechal nemocí zlomit a vše jí nepodřídil. Snažil se stále trénovat, jak jen to šlo. „Běhal jsem zlehka, jen dvacet kilometrů týdně,“ doplňuje.

Nechtěl ohrozit rodinu, proto čekal na dárce
Na dialýzu docházel rok a čtvrt a po celou dobu se hledal vhodný dárce. Nikdy nechtěl ohrozit zdraví někoho ze své rodiny, a proto nikoho z jejích členů o darování ledviny ani nežádal. Stále doufal, že ledvinu získá jinou cestou, a to od mrtvého dárce. Nakonec se dárce našel a Vojta podstoupil úspěšnou transplantaci. Ledvina se ujala a až doteď je naštěstí stále v pořádku, i když Vojta nikdy nezapomene na první ráno transplantaci. „Sotva jsem se probudil, pomočil jsem se a pamatuju si to dodnes. Ale ten pocit, když víte, že to dopadlo úspěšně, je i přes to všechno nejen k nezaplacení, ale ani nejde vyjádřit slovy. To si musí každý sám zažít. No, vlastně radši ne. Nikomu to nepřeji (smích),“ uznává zarytý a nadšený sportovec Vojta, pro kterého je běh životním stylem a smysluplnou náplní života. Díky neznámému dárci (45 let), lékařům, své rodině a celkově úspěšné transplantaci se tedy mohl vrátit zpět do plnohodnotného života, včetně sportu, z čehož měl největší radost.

Zpátky do běžeckých bot. Běž, Vojto, běž…
Nemoc ho připravila o dva roky běhání, ale on se nevzdal a nepodlehl melancholii. Zaťal zuby a zhruba tři měsíce po transplantaci začal zase pomaloučku sportovat. Jezdil na kole, protože jej při jízdě na bicyklu nebolely stehy ani jizvy. Postupně prodlužoval trasy dál a dál, až se začal pomalými krůčky vracet zpátky k běhu. Za devět měsíců po operaci již uběhl 400 metrů za 54 sekund 99 setin. To ho utvrdilo v tom, že se jednou navzdory svému handicapu vrátí zpět na vrchol, k výkonnostnímu běhání. A taky se tak stalo. Zanedlouho se s klubem dialyzovaných a transplantovaných začal účastnit různých sportovních utkání. Přípravu na závody nikdy nepodceňuje. Tréninky má přibližně pětkrát týdně, včetně posilovacích cviků, a většinou v průběhu tréninku naběhá zhruba šedesát kilometrů na různých tratích.

Přes překážky běží od vítězství za vítězstvím
I přes svůj handicap je stále členem AC Mladá Boleslav a hostuje i v dalších klubech, jako je například AC Turnov, Liberec či AC Rumburk. Jeho nejčastější tratí je běh na 800 metrů a 4 × 400 metrů štafetového běhu. Když se ohlédneme zpět do roku 2018, Vojtova sportovní kariéra byla bezesporu vydařená, i když závodí jako transplantovaný sportovec i mezi zdravými, aktivními atlety. Podařilo se mu získat čtvrté místo v tabulkách nejlepších časů v běhu na 800 metrů za posledních pět let a také se stal dvanáctým nejrychlejším běžcem na 800 metrů mezi zdravými sportovci nad 35 let a čtvrtým mezi běžci, kterým již bylo 37 let, což sám považuje za velký úspěch. „Mým sportovním snem je zlomit světový rekord na 800 metrů, od kterého nejsem se svými časy tak daleko. Letos tu možnost mít budu na mistrovství světa v anglickém Newcastlu, kam určitě s týmem CTT (Český tým transplantovaných, o. s.) vyrazím. A dalším neskromným životním snem je předávat své sportovní zkušenosti dál zdravým i handicapovaným sportovcům a ty handicapované motivovat, že vše je možné. Je to především v hlavě, v co člověk věří a za čím si jde,“ konstatuje Vojta Koudelka.

 

Převzato z časopisu Dialog

Autor: Mgr. Magda Volná