Prof. Martin Matějovič - rozhodující je zůstat aktivní!

Lze skloubit sport a dialýzu?

Rozhodně. Nutnost pravidelného dialyzačního léčení neznamená automaticky konec aktivního života, včetně fyzické aktivity. Naopak. Nejhorší, co takový pacient pro sebe může udělat, je, když pohyb kvůli dialýze a s ní spojeným nesnázím výrazně omezí či ho úplně ze svého života eliminuje.

Svaly nám neslouží pouze k vykonávání pohybu. Je to dokonalý endokrinní orgán, který pokud je aktivní, produkuje řadu látek s příznivým účinkem na vzdálené orgány. Od mozkových funkcí přes imunitní systém až například po lepší zbytkové funkce vlastních ledvin či zdraví kostí. A to samozřejmě nemluvím o prospěšném vlivu fyzické aktivity na kardiovaskulární a onkologická onemocnění nebo o redukci množství léků, které dialyzovaný pacient musí užívat, například na krevní tlak. Na konci celého řetězce příznivého vlivu pravidelné pohybové aktivity je to nejpodstatnější: lepší kvalita života. A to jak jeho fyzické složky, tak té psychické. V pojetí moderní medicíny je pohybová aktivita vnímána jako velmi účinný lék.

Jaké sporty pro dialyzované pacienty doporučujete?

Podstatné je, aby pacient dělal vše, co má rád. Rozhodující je zůstat aktivní! Ideální je kombinace aerobního tréninku, odporového cvičení a tréninku mobility. Mezi aerobními sportovními aktivitami je to především chůze, běh, cyklistika, ideálně třikrát až pětkrát týdně. Celotělové odporové cvičení v podobě jednoduchého a lehkého posilování je důležité pro udržení svalové hmoty, jejíž ztráta významně negativně ovlivňuje mobilitu, přispívá ke špatné toleranci fyzické zátěže a zvyšuje riziko pádů se všemi důsledky. Stejně tak významné, a bohužel často zanedbávané, je protahování a procvičování rovnováhy, mobility kloubů a celého pohybového aparátu.

Kdy je vhodné sportovat?

Sportovat má člověk tehdy, kdy mu to vyhovuje. Někdo sportem den začíná, jiný dává přednost odpoledním hodinám. U dialyzovaných pacientů je to samozřejmě ovlivněné načasováním dialyzačních procedur. Proto je vhodné ke cvičení využít zejména dny, kdy pacienti nejsou dialyzováni. Také není vhodné cvičit bezprostředně po procedurách, kdy může být větší sklon k nižšímu krevnímu tlaku. Důležité je si ze cvičení udělat nedílnou součást denního režimu.

Je rozdíl v druhu sportu pro dialyzované a pro transplantované pacienty?

U sportovních aktivit zmíněných výše žádný rozdíl mezi oběma skupinami pacientů není. Obecně nejsou transplantovaným pacientům doporučovány kontaktní sporty, kde hrozí riziko poranění štěpu. Příkladem jsou bojové sporty a určité opatrnosti je třeba i u jiných kontaktních sportů a aktivit spojených s nárazy, doskoky apod.

Dialyzovaný pacient by se zase měl vystříhat sportů, které mohou ohrozit cévní přístup. Příkladem může být volejbal, při němž vzniká riziko poškození AV píštěle.

Pokud byl pacient před onemocněním vášnivým sportovcem, například běhal maratony nebo lezl po horách, může v těchto aktivitách pokračovat i na dialýze?

Pokud není pacient limitován jiným onemocněním, je to nejen možné, ale i žádoucí. Měl by se co nejdříve vrátit ke svým zálibám. Maraton je sice již extrémní případ, který nelze plošně doporučit, ale existují i dialyzovaní pacienti, kteří maraton zvládli. Transplantovaní pacienti mají dokonce své světové letní i zimní hry, kde sportovci předvádějí obdivuhodné výkony napříč sportovními disciplínami. Existuje také Evropská sportovní federace transplantovaných a dialyzovaných, která začala organizovat letní evropské hry pro transplantované a dialyzované sportovce.

Limituje sportovce na dialýze omezený přístup tekutin?

Zde nelze činit žádné univerzální
doporučení či „one-size-fits-all“ přístup. Dialyzovaní pacienti jsou si obvykle dobře vědomi významu kontrolovaného příjmu tekutin v závislosti na zbytkové funkci ledvin. Příjem tekutin u sportujících dialyzovaných pacientů bude vždy individuální, určený mj. délkou aktivity, její intenzitou, frekvencí, vlivem zevního prostředí, resp. mírou pocení. Důležité je znát svou suchou váhu a respektovat význam pravidelného vážení i monitorace tekutinového příjmu.

A co výživa či doplňky vitaminů a minerálů při sportu? Doporučoval byste je dialyzovaným či transplantovaným sportovcům?

Výživa běžně sportujících pacientů v dialyzačním léčení se neliší od platných zásad pro tuto populaci pacientů. Při pestré a vyvážené stravě respektující specifika plynoucí z nedostatečné funkce ledvin je používání jakýchkoliv sportovních výživových doplňků zcela zbytečné. Toto ovšem platí i pro jinak zdravé sportovce. Pokud by se dialyzovaný či transplantovaný sportovec chtěl připravovat na větší sportovní výkon, je vhodné složení stravy konzultovat se vzdělaným nutričním specialistou.

Aktuálně nás všechny zasáhla další a o to intenzivnější vlna pandemie koronaviru. Jak to, pane profesore, na svém pracovišti zvládáte?

Pandemie ukázala sílu našeho kolektivu, který se dokázal velmi dobře vnitřně zorganizovat a probíhající hrozbě racionálně čelit. Díky skvělým kolegům tak zatím procházíme tímto nelehkým obdobím se vztyčenou hlavou.

Máte za sebou očkování proti onemocnění covid-19? Probíhalo bezproblémově?

Ano, jako zdravotník jsem měl to štěstí být v první vlně. Byť to nemůže být u každého stoprocentně, chráním tím nejen sebe, ale i své pacienty a blízké. Ale to platí i pro jiná očkování, například proti chřipce.

Doporučoval byste očkování pacientům na dialýze i těm po transplantaci?

Doporučuji ho každému. Je to zásadní nástroj, jak bludný kruh přetnout. Platilo to o virových pandemiích kdykoliv v minulosti a není důvod se domnívat, že u covidu-19 tomu bude jinak. A jsem velice rád, že se nám na klinice již podařilo obě uvedené (a pro těžký či fatální průběh onemocnění vysoce rizikové) skupiny kompletně naočkovat.

Je potřeba i v této době chodit ven nebo nějak sportovat, i když právě dialyzovaní pacienti patří do jedné z nejohroženějších skupin?

Pokud pacienti a jejich okolí respektují klíčová protiepidemická pravidla a pohybují se v oblastech, kde se lidé nekumulují, tak to lze jen a jen doporučit.

Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.

Internista a přednosta I. interní kliniky Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň vystudoval l. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích nastoupil na Hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Plzeň a po ročním působení přešel na I. interní kliniku Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Plzeň. Své doktorandské studium částečně absolvoval na univerzitě v německém Ulmu, kde strávil celé dva roky. Stal se specialistou na vnitřní lékařství a intenzivní medicínu. Od roku 2006 působí jako přednosta I. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy.