Dobrý den. Máte pravdu, že během hemodialýzy dochází ke dvěma relativně nezávislým dějům: 1. stahování přebytečné vody ultrafiltrací a 2. čištění krve a tím i celého těla od odpadních látek, především močoviny, kreatininu, přebytečného sodíku, fosforu a celé řady dalších látek. První děj - ultrafiltrace - je nastavován při zahájení dialýzy. Množství ultrafiltrace - tedy množství odstraněné tekutiny - je zadán personálem dialýzy na začátku dialýzy. Toto množství je vypočítáno jako rozdíl mezi váhou před dialýzou a "suchou" nebo se taky říká optimální váhou. Výsledek je pak navýšen o množství tekutin, které pacient přijme během dialýzy - jak pitím, tak infúzí k vytlačení krve na konci dialýzy. Svou suchou váhu má pacient individuálně stanoven na základě vyšetření před dialýzou, na základě dlouhodobého trendu krevního tlaku, přítomnosti otoků, průběhu dialýz. Existují pomocná vyšetření, která mohou ke stanovení suché váhy pomoci: měření zahuštění krve během dialýzy pomocí přístroje Crit-line, měření bioimpedance, rentgenový snímek plic, měření šířky dolní duté žíly. Tato vyšetření mohou pomoci při posuzování složitějších případů, ale nedokážou zatím nahradit klinický úsudek lékaře, sestry nebo i zkušeného pacienta. Pokud je váhový přírůstek od předchozí dialýzy příliš velký, je pak hodinová ultrafiltrace vysoká. Hodnoty vyšší než 100ml/10kg váhy/hodinu již mohou být příliš rychlé a mohou být příčinou potíží během dialýzy - křeče, nízký tlak, zvracení a podobně. To je důvod, proč je obecně doporučováno kontrolovat příjem soli a tekutin mezi dialýzami tak, aby váhový přírůstek nepřekračoval oněch 5, ale lépe i méně procent váhy. Pravdou je, že jsou pacienti, kteří dobře snášejí ultrafiltrace i 1200ml/hodinu, ale určitě to není optimální. Jiní pacienti mají problémy i při mnohem nižší ultrafiltraci.

Nelze říci, že po vyhasnutí funkce transplantované ledviny se tato ledvina obvykle nechává. Velmi často je totiž tato ledvina postižena infekcí a je nutno ji vyjmout. Jinak nefunkční transplantovaná ledvina se vazivově mění, zmenšuje se až na velikost tenisového, či ping-pongového míčku, takže nebrání umístění další transplantované ledviny, event. je další ledvinu možno umístit do opačného retroperitoneálního prostoru, pokud to dovolí cévní poměry.

Domnívám se, že stanovit dle ultrazvukového obrazu bakteriální prosáknutí ledvin spolehlivě nelze, drobné ložisko pod obrazem angiomyolipomu je benigní nález. Pokud nemáte obtíže, močový nález je negativní, kontrola za 6 měsíců je dostačující.

Polycystická degenerace ledvin je dědičné onemocnění, je charakterizováno četnými cystami v ledvinách, často i v játrech a v některých případech podobně jako u vás ve slinivce . Velikost ledvin je často až několikanásobně zvětšená a v tomto případě může vyvolávat útlakové obtíže. Samotný vliv takto zvětšených ledvin na zažívací trakt je pouze nepřímý a problémy s trávením jsou otázkou pro gastroenterologa. Žádná dieta nevlivní velikost cyst v ledvinách, neboť tato porucha je geneticky podmíněná. Pokud cysty zlikvidovaly podstatnou část funkční ledvinové tkáně dochází k projevům ledvinového selhávání .Obraťte se na svého rajonního nefrologa ,který vám zhodnotí funkci ledvin a v případě jejího poškození Vám adekvátní zásady stravování poradí.

Zřejmě Vám krvácí jedna z cyst, dostatečný příjem tekutin a neprodleně navštivte svého nefrologa, event. urologa, který Vás vyšetří a doporučí další postup

Délka hadičky je daná součtem délky peritoneálního katétru a na něm nasazeného tzv. transfer setu. Délka katetru se při zavádění dá zkrátit, ale nejmíň 10 cm musí přesahovat, aby se dalo manipulovat s koncem katetru při nasazování spojky k transfer setu. Transfer sety od firmy Baxter mají 10 nebo 15 cm. Tedy nějakých 25 cm hadičky bude čouhat vždy, pokud někdo nevymyslí něco jiného. Člověku nebývá PD tak špatně jako na HOD. Velikost ultrafiltrace je upravovaná použitím roztoku s vyšším obsahem glukózy, roztokem s icodextrinem, úpravou frekvence výměny.

Určitý stupeň bolesti na konci vypouštění bývá obvyklý. Pacienti jej popisují jako určitý tlak v podbřišku, který je známkou vypuštěného břicha. Bohužel u některých pacientů je bolestivost větší a její intenzita pro pacienta neúměrná. V takovém případě se doporučuje tzv. přílivová, anglicky tidal dialýza za použití automatizované dialýzy pomocí cycleru. Při této formě dialýzy nedochází k úplnému vypouštění dialyzátu z břicha, ale jen určité části dialyzátu, která je nahrazen novým. Bolest se pak neobjevuje. Odkaz: http://www.advancesinpd.com/adv99/99-2d-2tidal.html

Hemodialýza v zdravot. zariadení a hemodialýza domáca sa principiálne nelíšia - podstata je tá istá "očisťovanie krvi za pomoci prístroja a filtra". Vzhľadom na to, že si ju pac. vykonáva sám, musí byť zabezpečené, aby si ju sám mohol bezpečne, erudovane a efektívne vykonávať. Nie každý týmto podmienkam vyhovuje. Musí byť tiež zabezpečené adekvátne prístrojové a stavebné úpravy tak, aby táto liečba splňala kritéria, ktoré má a aby bol zabezpečený dohlad nad takýmto pac.a ev. urgentná pomoc. Aj pre všetky tieto okolnosti je takáto forma v naších podmienkach skôr ojedinelá a rozhodnúť o nej musí Váš nefrolog. Pokiaľ ste však myslel domácou dialýzou peritoneálnu dialýzu, v zásade možný prechod je, ale je nutné Vás na túto formu pripraviť, je treba vedieť, či zo zdravotnej indikácie táto liečba u Vás bude možná a efektívna - o tom rozhoduje Váš nefrolog.

Trvání pooperační rekonvalescence je hodně individuální, ale pokud se nevyskytují závažné komplikace, což se zdá ve Vašem případě, do 6 týdnů by jste měla být práce schopna.

Pokud neotékáte a močíte kolem 1 litru za den, pak je vidět, že ledviny dovedou dobře moč koncetrovat, glomelurání filtraci máte v normě, proto vám rozhodně nemohou selhávat ledvin. Kreatinin 26 mmol/l v moči svědčí právě o vysoké koncentraci moče. Pokud tedy málo močíte, více pijte a své lékařce důvěřujte. Nefrologa nyní k ničemu nepotřebujete. Méně se pozorujte a užívejte života.