„Artroskopie mě vrátila zpět do života…“, říká Věra Šťastná

A diagnóza zněla?

Přetržený křížový vaz a prasklý meniskus. Takže mě čekala plastika křížového vazu a oprava menisku.

V čem vás tento zdravotní problém limitoval? Bolelo vás „jen“ koleno, nebo jste měla i jiné obtíže?

Byla jsem limitována především ve sportu. Musela jsem přestat hrát squash a ostatní sportovní aktivity dělat jen omezeně. Dávala jsem si na všechno mnohem větší pozor, více jsem se o sebe bála a musela jsem začít nosit ortézu.

Odkud jste se dozvěděla o artroskopické metodě?

Je to metoda, kterou jsem znala od přátel, kteří ji už podstoupili. Samozřejmě nejvíce informací jsem následně získala od pana doktora Uhra.

Byla jste hned po první návštěvě u pana doktora rozhodnuta, že operaci podstoupíte, nebo jste si vzala čas na rozmýšlenou?

Byla jsem rozhodnutá okamžitě (smích…). Představa, že už si nikdy nebudu moci kleknout, dřepnout a neustále budu muset myslet na to, že se o to koleno nemůžu více „opřít“, byla pro mě naprosto nepřijatelná.

Můžete nám z pohledu pacientky prozradit, jak operace probíhala a kolik hodin jste strávila na sále?

Vím pouze z informací od pana doktora, že jsem byla na sále cca dvě hodiny. Jediné, co si pamatuji, je asi 20 min před samotnou operací, a to příjemný a vtipný kolektiv.

Zákrok jste podstoupila v celkové narkóze?

Ano, nechtěla jsem nic vědět, slyšet ani cítit, takže nabízená možnost lokální narkózy pro mě nepřipadala v úvahu.

Bylo to bolestivé?

Musím říct, že jsem se bála, co bude poté, ale byla jsem mile překvapena, že jsem cítila jen drobnou bolest. Výrazně bolestivější byl samozřejmě jakýkoliv pohyb nohou, nebo obyčejné stání, ale nebylo to nic strašného. Ještě odpoledne po operaci jsem mohla na malou chodbovou procházku. Bylo to opravdu nečekané a měla jsem z toho velikou radost.

Jak dlouho trvala následná rekonvalescence?

Celková rekonvalescence trvala čtyři měsíce. Šest týdnů jsem měla 24 hodin denně ortézu a nesměla jsem na operovanou nohu stoupat. Jediné, co jsem musela, bylo domácí cvičení. Asi po třech týdnech jsem začala chodit na rehabilitace, kde mi koleno postupně rozhýbávali, a cvičila jsem ochablé svalstvo. Po šesti týdnech od operace jsem sundala ortézu a začala chodit bez ní. A po osmi měsících od operace jsem už zase stála na lyžích.

A měla jste nějaké pooperační komplikace?

Neměla jsem vůbec žádné potíže.

To zní skoro až neuvěřitelně. Jak je to dlouho, co jste operaci podstoupila a byla operace z vašeho pohledu úspěšná?

Je to rok a čtvrt. Vzhledem k tomu, že od té doby nemám žádné potíže a už zase můžu dělat cokoliv, byla z mého pohledu operace úspěšná.

Musíte se řídit nějakými trvalými omezeními?

Možná ano, ale nepociťuji žádná omezení. Žiju si svůj aktivní sportovní život a nemám žádné zdravotní problémy. Jsem opravdu moc ráda, že jsem zákrok podstoupila.

Co byste doporučila lidem, kteří mají podobné zdravotní obtíže jako vy, ale mají strach na zákrok jít?

Rozhodně se nebát a jít k odborníkovi co nejdřív to jde. Čím dříve, tím je operace jednodušší a rekonvalescence snazší a rychlejší.