Co dělat pro zdravou páteř? Cvičit, cvičit, cvičit

Čím se vlastně spondylochirurgie zabývá?

Je to specializace, v níž se prolínají znalosti a dovednosti z několika již zmiňovaných oborů. Našimi pacienty jsou děti i dospělí, rovněž diagnózy jsou si v mnohém podobné, a v mnohém se liší. To je právě na spondylochirurgii to krásné. Náš obor je úzce zaměřený pouze na páteř, ale dívá se na ni z různých úhlů pohledu, a ještě ji operujeme. Spondylochirurgii dělám tři a půl roku a poznala jsem, že je to velmi dynamický obor. Mně nejvíc překvapil pokrok v léčbě nádorů páteře, které naštěstí nejsou tak časté. Naše pracoviště provádí ve srovnání s Českou republikou i zahraničím opravdu unikátní operace. Hovořím o odstranění celých obratlových těl zasažených nádory. Na naší klinice máme pro tyto případy specializované centrum. Není to jen o nových implantátech a práci s nimi, ale také o perfektním zázemí, které nám poskytují ostatní pracoviště. S břišními chirurgy spolupracujeme při rozsáhlých nádorech bederní páteře, s hrudními chirurgy v případě nádorů hrudní páteře, případně také spolupracujeme s kardiochirurgy. Tyto specializace nám pomáhají vytvořit přístup k páteři s ohledem na velké cévy. Neméně důležitá je i pooperační péče, což znamená návaznost na naše ARO, onkologickou kliniku a samozřejmě i rehabilitaci. Každá taková operace je unikátní a člověk je rád, že je součástí toho dění na sále, kde se zase setkávají lékaři nejrůznějších oborů a specializací.

Jak vypadá váš pracovní den?

Pracuji především na oddělení. To je právě součástí práce mladých lékařů – zařídit potřebná předoperační vyšetření, domluvit pooperační péči. Nejintenzivnější kontakt s nemocnými a jejich rodinami zajišťujeme my. Naši kolegové, kteří operují, na ně až tolik času nemají a také si musí pro chladnokrevné rozhodování udržovat určitý odstup od všech osobních záležitostí. Dále pracuji na ambulanci pod vedením staršího atestovaného kolegy, což je velká výhoda. Hodně komunikuji s pacienty a snažím se je nasměrovat správným směrem, abychom mohli třeba oddálit operaci, protože ne vždy jsou všechny konzervativní metody vyčerpané. Jedině když už nepomáhá rehabilitace, cvičení, životospráva a další, může být operace úspěšná. Rozhodnutí o operaci vždy potvrzuje někdo ze starších kolegů. Já jsem takový mezičlánek mezi tím počátečním stavem a operací a doufám, že důležitý.

Z vašeho vyprávění je zřejmé, že ráda operujete…

Samozřejmě, proto to člověk dělá. Každý mladý chirurg stráví spoustu času psaním lékařských zpráv, aby se za odměnu dostal na operační sál. A to je ta motivace, zasloužit si třeba jeden den na sále, to je neuvěřitelný pocit. A současně je povzbuzující, když vám pan profesor dovolí, abyste se v operační technice dostala na další stupínek. Začínáte od nuly a pomalu postupujete nahoru. A když postoupíte, chcete se tam udržet.

Co vás motivuje k tomu, věnovat téměř veškerý čas práci v nemocnici?

Já si myslím, že ta práce samotná. A určitě spokojenost pacientů. Po operaci přijde pacient na kontrolu a řekne, jak je fajn, že už je mu dobře. Člověk si uvědomí, že má možnost měnit životy lidí. Třeba na ambulanci, kde se rozhoduje, zda operovat, nebo neoperovat. Vysvětlíte pacientům problematiku jejich nemoci a jistým způsobem jim změníte dosavadní život. Někdy stačí poradit jim, aby zhubli, oni to udělají, a i to jim velmi pomůže.

Už jste zmínila, že trávíte spoustu hodin v nemocnici. Co děláte proto, abyste nevyhořela?

Když odpočívám, aktivně nic nedělám. A provozuji to ráda. Myslím, že je třeba dělat věci pořádně. Takže když si řeknu, že nebudu dělat nic, tak nedělám nic, a když se nějaké aktivitě věnuji, tak s plným nasazením. Tancuji salsu, kterou miluji, a je také výborná pro páteř. Cvičím jógu i pilates, jsem bývalá plavkyně, takže chodím i do bazénu. A pak mi pomáhá to nezdravé běhání, které mne nesmírně baví. Zde je mým cílem půlmaraton. Snad se to povede v příštím roce.

Máte pocit, že vám nemocní přibývají?

Určitě ano. Jenom když někomu vyprávím, co dělám, okamžitě se mi začne svěřovat, že ho bolí záda. Přibývá hlavně degenerativních onemocnění páteře. Úrazy se konstantně vyskytují během celého roku, máme ale různá období. Nejdříve lidé padají lidí z třešní, pak je období kaštanů, v létě operujeme motorkáře, cyklisty a autonehody, na podzim uklouznutí, v zimě lyžaře a snowboardisty. Na nedostatek práce si rozhodně po celý rok nemůžeme stěžovat. Ale zvyšuje se i počet úrazů, protože je více adrenalinových sportů a více autonehod.

Pamatuje si pacienty, kteří prošli vaším oddělením?

Samozřejmě, jsme malé oddělení a pacienti u nás mohou strávit až tři měsíce, takže se blíže poznáme. Navíc pacienti se k nám stále vracejí na pravidelné kontroly a často se k nám hlásí.

Co tedy můžeme dělat, abychom neskončili na vašem pracovišti?

Cvičit, cvičit, cvičit!

MUDr. Kristina Kozelnická pochází z Banské Bystrice, kde také vystudovala francouzské lyceum. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy absolvovala v Hradci Králové. Po vysoké škole se ještě na dva měsíce vrátila na Slovensko, kde pracovala na obecné chirurgii a traumatologii v nemocnici ve Zvoleně. Od roku 2013 je součástí týmu Kliniky spondylochirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole pod vedením profesora Jana Štulíka. Je svobodná a kromě práce, která je jejím největším koníčkem, ráda běhá, plave, cvičí jógu a tančí salsu.