Pacientská cesta z pohledu první nemocnice v ČR, která tento nový přístup využívá

Podle primáře ortopedického oddělení Nemocnice Šumperk MUDr. Jána Debreho, jde o otevření dveří vstříc pacientům, lepší komunikaci a toku správných informací na stranu pacienta ze zdravotnického zařízení. „Je to především tom, aby pacienti neměli strach a získali lepší pocit. Když se totiž člověk nebojí a cítí se dobře, tak i operační zákrok stoprocentně dopadne lépe. Jednotlivé kroky pacientské cesty vedou k tomu, že ten dobrý pocit člověk získá, a k tomu také afinitu k zařízení a personálu. Zmírní se také jeho strach, byť se jedná o výkony, které jsou opravdu velké a je potřeba mít před nimi pokoru a respekt. Ve výsledku, pokud bych to měl shrnout, by se měl pacient rychleji vrátit do svého aktivního života za cenu co nejmenšího stresu a strachu“, uvádí v podcastu primář Debre.

Základem dobrého výsledku Pacientské cesty je spolupráce pacientů se zdravotnickým zařízením. „Toto je velmi důležitá část celé Pacientské cesty. Spolupráce, kooperace a zejména změna filozofie je opravdu stěžejní. Pracujeme vlastně se stejnými pacienty, stejným lékařským týmem, i stejnými implantáty, měníme však pohled na cestu pacienta a na jeho léčebný výkon. Nic nezakazujeme ani nepřikazujeme, tak, jak to bylo standartní léta letoucí. Jdeme na to obráceně“, říká Debre.

V nemocnici, kde je v tuto chvíli v procesu Pacientské cesty již více než 40 pacientů, se snaží poskytovat množství informací. „Existují různé možnosti jak. Informace může pacient získávat buď v e-mailu, v brožurách, nebo přes videa. Také máme aplikaci, kterou jsme s nemocnicí pro pacienty vytvořili, tak aby měli zdroj informací, kde si mohou přečíst, co je zajímá, aby se cítili bezpečně. Pacientům tak sdělujeme například to, že pokud se na to cítí, mohou dělat co jim jejich tělo dovolí.“, vysvětluje primář a dodává, že na pacienty, kteří při kontrole udělají pár kroků bez berlí, či na prohlídku přijedou sami autem, se v Nemocnici Šumperk nezlobí. 

„Je nám jasné, že pokud by to nešlo, tak by to nedělali. Náš přístup je permisivní s filozofií „dělej, co ti to dovolí“. Pokud pacienti sami aktivní nejsou, tak se je v rámci časné mobilizace snažíme stavět, aktivovat a vtáhnout do tohoto přístupu. Pokud se na to ale někdo necítí, nebo to jeho zdravotní stav nedovoluje, není to podmínka.“ Podle Debreho je tento přístup pacienty vnímán velmi pozitivně. „Pacienti se cítí dobře jednoduše proto, protože vědí, co je čeká. Pokud jim tělo pohyb dovoluje, je to skvělé. Pokud ne, nevadí – nikdo tady nebude tlačit na pilu.“ pokračuje primář.

A jak to tedy probíhá v praxi? „Na začátku probíhá tzv. iniciační schůzka, kde se s pacientem vidím já osobně, jako primář a přivítám ho v pacientské cestě. V následujících osmi týdnech pacientovi pomocí různých informačních kanálů předáváme informace. Potom následuje vlastní hospitalizační fáze, tedy období, které pacient tráví přímo v nemocnici. Pacientská cesta ale pokračuje i po opuštění nemocnice. Chceme dobrý funkční výsledek. To znamená zajištění toho, aby se kloub implementoval do denních aktivit, pohybových aktivit, stereotypů kinematiky chůze, ve sportu atd. Celá cesta tedy končí až měsíce po operaci, kdy bychom už měli mít pacienta s krásným novým kloubem, kterého si může naplno užít.“ říká primář Debre.

Chcete se o Pacientské cestě dozvědět více? Poslechněte si celý díl podcastu Medicína (Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts)!