Proč je páteř dvojitě prohnutá

Páteř je osou a podpěrným pilířem celého těla. Vzhledem k důležité funkci držet lidské tělo vzpřímené by se mohlo zdát užitečné, aby byla rovná a pevná. Opak je však pravdou. Páteř musí být pružná, aby vyrovnala nárazy vznikající při chůzi a chránila mozek i vnitřní orgány před otřesy. Z tohoto důvodu je páteř dvakrát esovitě zakřivená. Toto zakřivení vzniklo jako důsledek vzpřímené chůze. Páteř se skládá z jednotlivých obratlů, mezi nimiž jsou nárazníkové zóny – meziobratlové ploténky. Celý tento systém je udržován ve správném postavení zádovým svalstvem.

Obratel – základní stavební jednotka páteře

Základní stavební a funkční jednotkou páteře jsou kosti zvláštního tvaru – obratle. Páteř člověka je tvořena 33 až 34 obratli, a právě obratle ho řadí do velké skupiny živočichů zvaných obratlovci. Každý obratel, kromě prvních dvou krčních obratlů, se skládá z těla, které je jeho nosnou částí, oblouku a výběžků (trnový a příčné). Hlavní funkcí oblouku je chránit míchu – nervovou tkáň uspořádanou do tvaru trubice. Tím, že na sebe oblouky obratlů nasedají, vzniká kostěný páteřní tunel, jímž může mícha procházet.

Meziobratlová ploténka – polštář mezi dvěma obratli

Nárazníkovou zónu mezi dvěma sousedícími obratli tvoří pružné chrupavčité meziobratlové ploténky neboli meziobratlové destičky. Protože některé obratle srůstají, je plotének jen 23. Meziobratlová ploténka nasedá na tělo obratle. Obvod ploténky tvoří vazivový prstenec a uvnitř je měkké jádro obsahující až 85 procent vody. Zatímco těla obratlů jsou spojena ploténkami, oblouky obratlů spojují meziobratlové klouby, které hrají významnou roli při zajištění pohybu sousedících obratlů. Spolu s ploténkami tvoří jednu funkční jednotku. Obratle jsou kromě kloubních pouzder fixovány ještě vazy a hlubokými zádovými svaly.   Páteř lze rozdělit na několik segmentů:

• páteř krční – 7 krčních obratlů (C₁–C₇),
• páteř hrudní – 12 hrudních obratlů (Th₁–Th₁₂),
• páteř bederní – 5 bederních obratů (L₁–L₅),
• kost křížová – vzniká srůstem 5 křížových obratlů (S₁–S₅),
• kostrč – vzniká srůstem 4 až 5 kostrčních obratlů (Co₁–Co₅).

  První dva krční obratle C₁ (nosič) a C₂ (čepovec) mají zvláštní tvar umožňující kývavé pohyby hlavy vpřed a vzad (C₁) či otáčení hlavy (C₂). Páteř člověka je při pohledu ze strany typicky zakřivena. Střídají se prohnutí vpřed (lordózy) v krajině krční a bederní s prohnutími vzad (kyfózy) v krajině hrudní a kosti křížové. Vychýlení páteře do strany v čelní rovině, které se však u zdravé páteře nevyskytuje, se nazývá skolióza.

Mícha

Mícha je přibližně 45 centimetrů dlouhý provazec oválného tvaru s několika bočními zářezy, silný asi jako malíček. V horní části navazuje na prodlouženou míchu mozku a v dolní končí pod prvním bederním obratlem. Bederní páteří tedy již neprochází. V centru míchy se nachází šedá hmota míšní tvořená shluky těl nervových buněk (neuronů). Šedá hmota na průřezu připomíná písmeno H nebo motýla, jehož křídla jsou přední a zadní míšní rohy (kořeny). Středem šedé hmoty prochází kanálek, v němž proudí mozkomíšní mok.

Šedá hmota je obklopena hmotou bílou. Vytvářejí ji výběžky nervových buněk neboli nervová vlákna. Hlavní funkcí vláken je vedení vzruchu. Vlákna se spojují do svazků tvořících nervové dráhy. Z předních míšních rohů vybíhají do těla vlákna ovládající kosterní svalstvo a vnitřní orgány. Zpráva o tom, co se v těle děje, přichází do míchy prostřednictvím zadních míšních rohů. Mícha je rozdělena na segmenty odpovídající obratlům. Z každého segmentu vystupuje pár míšních nervů vzniklých spojením vláken předních a zadních míšních rohů. Jakékoliv poškození míchy a nervových vláken vede k poruše hybnosti a citlivosti od místa poškození směrem dolů. K poškození nemusí dojít vždy jen úrazem, ale například také degenerativním procesem, který změní uspořádání obratlů a plotének tak, že začnou tlačit na míchu nebo míšní rohy.

V souhrnu je páteř pro náš pohyb nesmírně důležitá. Bohužel si to často uvědomíme až v okamžiku, když nás začne bolet.