Cvičením po operaci kolene pomáháte zpevnit kolenní kloub a zlepšit jeho ohebnost, a tím výrazně urychlit rekonvalescenci.

Díky vhodnému cvičení se zároveň zvýší vaše šance na dlouhodobou spokojenost s výsledkem operace. Je tedy důležité se plně věnovat plánu rehabilitace a spolupracovat s operatérem i fyzioterapeutem na neustálém vytyčování cílů léčby. Přinášíme 10 jednoduchých rehabilitačních cviků, které vám pomohou zpevnit kolenní kloub po po implantaci totální endoprotézy (tzv. TEP).

Stavba kolenního kloubu Kolenní kloub tvoří pohyblivý spoj mezi holenní a stehenní kostí. Obě části kloubu jsou v normálním zdravém stavu obklopeny vrstvou kloubní chrupavky, která slouží jako kluzné ložisko. V kloubní štěrbině se navíc mezi kondylem stehenní kosti a hlavicí holenní kosti nacházejí srpovité menisky, sestávající z chrupavky. Zmírňují tlak na kloub a chrání tak kloubní plochy pokryté chrupavkou. Za svou stabilitu vděčí kolenní kloub komplexnímu vazivovému aparátu. Postranní vazy na vnitřní i vnější straně kloubu zajišťují jeho rovnováhu.

Stavba kyčelního kloubu Kyčelní kloub se skládá z kloubní jamky, uložené v pánevní kosti, a z hlavice stehenní kosti. Svaly otáčejí hlavici stehenní kosti v jamce kyčelního kloubu různými směry a umožňují tak pohyb. Vzhledem k mnoha možným směrům pohybu je kyčelní kloub řazen ke kloubům kulovým. Hlavice stehenní kosti i jamka jsou u zdravého člověka opatřeny vrstvou chrupavky. Hladký povrch chrupavky a kloubní (synoviální) tekutina, sloužící jako lubrikant, umožňují plynulý pohyb v kloubu.

K tomuto onemocnění dochází opotřebením kloubní chrupavky, co se vyskytuje v souvislosti s rostoucím věkem a častým pohybem. Nejčastějšími symptomy artrózy kolenního kloubu jsou bolesti a omezení pohybu. Mezi příčiny opotřebení patří i vrozené vady nebo chyby získané chybným zatížením, způsobené deformacemi nohou do O nebo X.

Operací lékaři odstraní akutní problémy, především bolest, ale páteř potřebuje čas na uzdravení. V domácím prostředí čeká pacienta rekonvalescence a pozvolný návrat k běžnému životu.

Spondylochirurgie, obor, který se zabývá páteří, pohledem mladé lékařky MUDr. Kristiny Kozelnické z Kliniky spondylochirurgie Fakultní nemocnice v Motole. O "svém" oboru hovoří velmi zaujatě. Čím vás zaujala spondylochirurgie, kterou jste si vybrala jako svoji specializaci?

Problémy s páteří řeší řada lékařských oborů, zejména neurologie, ale i ortopedie, neurochirurgie, rehabilitace, revmatologie, osteologie, onkologie, hygiena práce či psychiatrie. Na operace páteře se však specializuje jediný obor, a to spondylochirurgie.

S jistotou lze říci, že na rozdíl od jiných částí lidského těla, které jsme nikdy neviděli, páteř důvěrně známe. Vždyť lidská kostra byla součástí snad každého kabinetu biologie a každý jí mohl potřást končetinou. Pojďme si tedy zopakovat, co o páteři víme, a doplnit nové informace.

Každý z nás by si jistě vzpomněl alespoň na jednu radu, jak předcházet bolesti zad. O problémech se zády se totiž mluví a píše neustále. Jed třeba se jen začít některou z těchto rad konečně řídit. Pro bolavá záda totiž ve většině případů platí, že nikdy není pozdě. Dodržování určitých zásad mnohdy vede k výraznému zlepšení. Připomeňme si tedy to nejdůležitější desatero:

Operace páteře, pokud se nejedná o úraz, je ve většině případů plánována. Řadu vyšetření nemocný absolvuje ještě před zákrokem, ať se již jedná o zobrazovací metody nebo interní vyšetření. Zobrazovací vyšetření jsou hlavní metodou vyšetření nemocné páteře. Nezastupitelnou úlohu stále hraje rentgenové vyšetření (rtg). Dále se při podezření na úraz či nádorové onemocnění kostních struktur provádí počítačová tomografie (CT), v případě postižení měkkých struktur, plotének a vazů magnetická rezonance (MR). Týden až čtrnáct dní před operací je potřeba vysadit léky na ředění krve.