Ortopedie je chirurgický obor medicíny, který se zabývá léčbou a rehabilitací onemocnění či poruch pohybového aparátu, tedy kostí, kloubů, svalů a šlach. Tyto poruchy a onemocnění mohou být jak vrozené, tak i získané. Základním rozdělením ortopedie je ortopedie chirurgická a nechirurgická. 

Velmi často jsou ortopedická onemocnění vrozená nebo začínají v raném dětství a pro tyto případy existuje speciální obor - dětská ortopedie.

Mezi nejčastější ortopedická onemocnění patří:

  • degenerativní onemocnění kloubů (artróza a osteoartróza)
  • zánětlivé onemocnění kloubů (artritida)
  • poškození chrupavky kloubu (chondropatie)
  • ztráta výšky nebo shrbení (osteoporóza)
  • onemocnění měkkých tkání kloubu (synovitida a bursitida)
  • onemocnění šlach a úponů svalů (tendinitida)
  • poranění pohybového aparátu při práci nebo sportu
  • onemocnění páteře a celá řada dalších…

Ortopedická léčba zahrnuje i totální náhrady velkých kloubů. Při totální endoprotéze dochází ke kompletní výměně kloubu a při částečné endoprotéze se operativním zákrokem kloub upraví a je provedena pouze výměna poškozené části.
 

Články k tématu
Před operací páteře
Před operací páteře

Operace páteře, pokud se nejedná o úraz, je ve většině případů plánována. Řadu vyšetření nemocný...

Celý článek
Nemoci vedoucí k operaci páteře
Nejčastější nemoci vedoucí k operaci páteře

Příčin, které dovedou pacienta až na spondylochirurgii, může být celá řada. Nejčastěji lékaři...

Celý článek
Pracoviště která se věnují onemocnění páteře
Seznam pracovišť, která se věnují onemocnění páteře

Specializovaná pracoviště uvedená v seznamu se zabývající chirurgií páteře. V jejich kompetenci je...

Celý článek
slovníček
Slovníček

Zdají se vám naše texty příliš odborné? Připravili jsme pro vás slovníček pojmů, který vám pomůže se...

Celý článek
Cvičenie kolena
10 rehabilitačních cviků po operaci kolenního kloubu

Cvičením po operaci kolene pomáháte zpevnit kolenní kloub a zlepšit jeho ohebnost, a tím výrazně...

Celý článek
Bez operace páteře
Bez operace páteře

Potíže lze zvládnout konzervativní léčbou. Jejím základem je léčba léky ( farmakoterapie)...

Celý článek
MUDr. Tomáš Trč
Kloubní náhrada jako řešení pokročilé artrózy (video)

Endoprotéza (kloubní náhrada) je nejvhodnější forma léčby pokročilé artrózy. Kloubní náhradou...

Celý článek
Operácia kolena
Ortopedická pracoviště s navigačním systémem

Za posledních deset let se v České republice navigační systém využil u více než 10 tisíc implantací...

Celý článek

Artrózu nelze léčit jinak než náhradou kloubu. Režimovými opatřeními (redukce hmotnosti, správné pohybové aktivity apod.) lze postup artrózy zpomalit. V případě 4.stupně již ale není co zpomalovat. Hyalgánové injekce dočasně zmenšují potíže, neléčí příčinu. Preparáty s krevními destičkami nemají prokázaný vliv na artrózu, někteří přísnější odborníci se o nich v souvislosti s artrózou vyjadřují jako o podvodu. Asi by bylo rozumné vyměnit tu horší stranu dříve, než budou větší potíže i s druhou stranou.

Dobrý den. Omlouvám se, ale na tento dotaz nelze odpovědět. Pokud dostatečně nedůvěřujete svému ošetřujícímu lékaři, bylo by vhodné konzultovat jiného odborníka.

To je dotaz na Vojenskou zdravotní pojišťovnu. Ze zdravotního hlediska se doporučuje vyčkat do plného zhojení první operované končetiny včetně kompletní rehabilitace. Předejde se tak komplikacím z předčasného zatěžování kloubu, který není ještě zcela zhojený.

Již druhá operace stejného kolene je významně rizikovější než první implantace. Další, tedy třetí, operace na téže straně jsou výjimečné.

Pokud není zásadní nález na rentgenu a při neurologickém vyšetření, je na místě intenzivní rehabilitace. Kombinace správného cvičení, uvolnění a fyzikální léčby (magnetoterapie, elektroléčba apod.) pod dohledem zkušeného rehabilitačního pracovníka, by měla významně zmírnit potíže.

Náhrada jen „vnitřní strany“ povrchu kolenního kloubu je běžný zákrok. Je šetrnější - zachovává se nejen zdravá strana kloubních povrchů, ale i zkřížené a postranní vazy a čéška. Stabilita těchto náhrad je větší než u výměny celého kloubu a zpravidla umožňuje více aktivit. Změnit na totální náhradu lze nejen během operace, kdyby se ukázalo, že není vhodná, ale i později, po eventuálním opotřebení náhrady. Tam, kde je indikována, je náhrada jen „vnitřní strany“ pro pacienta výhodnější. Neslyšela jste o ní proto, že jsou určité podmínky, aby byla indikována (zničená jen vnitřní strana kolene, dobrá stabilita kloubu – správná funkce vazů, mladší věk, atd.) a ty se sejdou mnohem méně často, než se vyměňuje celý kloub.

To je příliš mechanická úvaha. Kost je živá a principem fixace je mimo jiné i prorůstání kostních buněk do pórů povrchu části náhrady, která je v kosti. Kromě toho živá kost reaguje vlastní přestavbou podle toho, kde je namáhána a to opět zvyšuje pevnost spojení. Proto se také nedoporučuje plná zátěž hned po operaci, ale postupně se přidává. I mechanicky vzato – v místě zavedení náhrady není kost porušena podélně, tudíž zde není princip rozštípnutí na místě. Tvar dříku, který se vkládá do kosti, odpovídá tvaru dutiny v kosti (ta také není stejně široká ve všech částech – zužuje se) a u cementovaných náhrad je zbylý prostor vyplněn kostním cementem, takže je rovnoměrně zatížen celý obvod kosti. Ke zlomení kosti dochází tedy jen při úrazech. Je pochopitelné, že vzhledem k různé elasticitě kosti a kovu v ní, je u pacientů s umělým kloubem při úrazu vyšší riziko zlomeniny v oblasti kolem endoprotézy. Takže pacient s normální váhou po kompletní výměně kyčelního kloubu může po zhojení při nekomplikovaném průběhu provozovat běžné aktivity (včetně rekreačního sportu). Při opakovaném přetěžování (nadváha, nošení břemen, prudké dopady) hrozí dřívější opotřebení umělého kloubu a jeho časnější uvolnění, tedy zkracuje se jeho životnost.

Možnost invalidního důchodu u pacientů s totální endoprotézou záleží na práci, jakou pacient vykonává, a na průběhu hojení. Při nekomplikovaném průběhu lze například kancelářskou práci vykonávat dál i s totální endoprotézou, zatím co horník se už zpět ke své práci nevrátí. Též záleží na dalších onemocněních, kterými trpíte. Délka marodění opět závisí na průběhu hojení a zaměstnání. Zhojení kožních ran trvá asi 2 týdny, zhojení hlubších vrstev podstatně déle, k tomu je nutno přičíst dobu potřebnou k rozcvičení končetiny. Celkem se dá říci, že po 3 měsících by měl být pacient schopen chůze bez berlí a běžných úkonů, ale je to velmi individuální. Záleží i na tom, zda se jedná o kyčel, nebo koleno. Nejvhodnější je probrat konkrétní situaci s ošetřujícím ortopédem.

Pokud je stupeň opotřebení kolene 4 v kombinaci s bolestí, že pacient nemůže vydržet, a věkem 60 let, zdá se, že není na co čekat a je indikována náhrada kolenního kloubu. Rizika jsou vždy, ale situace se bude spíše horšit a mladší nebudete. Typ operace, či typ endoprotézy záleží samozřejmě na stavu končetiny, na osové odchylce, místě původní zlomeniny, jejím zhojení apod. To by měl posoudit zkušený ortoped operatér. K operaci by mohlo být výhodné použít počítačové navigace – tzv. Orthopilot, který pomůže s rekonstrukcí osy končetiny. Vhodná je operace zkušeným odborníkem na renomovaném pracovišti. Stran kotníku jsou možnosti omezenější. V oblasti kotníku nejsou s náhradami kloubu zatím dobré výsledky a jedinou možností bývá v případě nesnesitelných bolestí tzv. artrodéza. Jde vlastně o zrušení pohybu v kloubu, tedy odstranění bolestí za cenu ztráty pohybu v kotníku. To je ale jenom teorie a jediná možnost je konzultovat stav se zkušeným ortopedem – nejlépe naplánovat postup a probrat možnosti současně s plánováním řešení kolenního kloubu.

Nelze přesně stanovit věkovou hranici, kdy se ještě provádí implantace necementované totální náhrady kyčelního kloubu a kdy ne. Zpravidla se uvádí věk kolem 60 let. Mimo věku záleží na stavu kostí (osteoporosa), či dalších onemocněních, které jejich stav ovlivňují. Kromě toho situaci mohou ovlivnit i předchozí úrazy, operace či deformace. Principem fixace necementovaných náhrad je, že kost pevně obepíná implantát a vrůstá do pórů v implantátu. Takže u pacientů s nepříliš pevnými kostmi, nebo tam, kde je kostní přestavba ovlivněna jiným onemocněním, je při použití necementovaného implantátu riziko komplikace - uvolnění. Takže necementovaná nemusí být pro každého lepší. Kromě toho někdy lze použít i kombinovaný implantát – jedna část cementovaná a druhá ne. Je nutné to probrat s ortopedem operatérem na konkrétním případě. Titanová náhrada také nemusí být lepší. Správně indikovaná náhrada je hrazena plně ze zdravotního pojištění. Možnosti příplatků záleží na operujícím zařízení.