Stomické pytlíky v hlavní roli

Jitka podstoupila operaci s nadějí, ale také s vědomím, že to nemusí vyjít. Byla operována na své třicátiny, bohužel neúspěšně. Probudila se sice s trvalou stomií, ale zároveň s vědomím, že
zkusila vše, co bylo možné a dostupné.

I když se duše hned nehojí, musíte dál bojovat

I přestože je Jitka Svobodová opravdová bojovnice, sžít se s celoživotním hendikepem nebylo nijak lehké. Krátce po operaci se v nemocnici zhroutila a neviděla před sebou žádnou možnost, jak žít dál normální život. Skončila tehdy na antidepresivech. Doma jen celé dny ležela v posteli, nic se jí pořádně nehojilo, a hlavně ne její duše. Když však tenkrát sledovala svoji tříletou dceru, říkala si, že přeci nemůže tak malému dítěti říct, že už bude jenom ležet v posteli a nebude nic dělat. Zřejmě to ji tehdy povzbudilo, aby se i přes bolesti donutila vstát a být mámou.

S přijetím stomie se srovnávala nejen Jitka, ale i její rodina – manžel a dcera. I přes bolesti Jitka chodila s manželem a dcerou na výlety, na brusle, na lyže, zkrátka chtěla normálně fungovat. Také jezdili jako rodina k moři na dovolené a užívali si každého dne. Jenže dcera se mezitím z holčičky vyloupla ve slečnu a nastaly pubertální radosti. Jitce se kvapem blížila čtyřicítka a s ní další operace. Kromě toho se s manželem začali jeden druhému vzdalovat a už nedokázali jít dál stejnou cestou. Proto se z Jitčina popudu rozvedli, nicméně jak sama Jitka říká, stomie nebyla absolutně důvodem rozpadu jejich vztahu.

Jitka zůstala ve svých 42 letech sama s dcerou

Tehdy si umanula, že už žádný vztah nikdy mít nebude, a přesvědčovala sama sebe, že o ženu s trvalým vývodem a těžkou Crohnovou chorobou, která je věčně unavená a nemůže dělat řadu věcí, už nikdo nemůže mít zájem. Měla strach, že ji nikdo nebude chtít a že stomie bude nepřekonatelnou překážkou. Zkrátka si vůbec nevěřila. I tak ale nakonec překonala obavy a po dlouhém váhání si dala inzerát na seznamku.

Pak do jejího života vstoupil muž, který Jitce ukázal, že nic z těchto předsudků neplatí. Její stomii vůbec neřešil. A ačkoliv jejich vztah nakonec nevydržel, pro Jitčino sebevědomí a sebedůvěru byl velice důležitý.

Nic ji nezastavilo a realizuje se v různých projektech dál

Jitka však osamění necítí, věnuje se dceři, sama sobě a svým projektům. Už přes rok pracuje jako účetní pro České ILCO. Ve spolupráci s tímto spolkem stomiků vymyslela a realizuje projekt PytlíkART. Nápad vzešel v roce 2019 z Jitčiny účasti na semináři projektu Komunity jsme my, který pořádala společnost Spiralis. Díky tomuto semináři poznala zajímavé lidi, uvědomila si svoje silné i slabé stránky a vymyslela projekt PytlíkART. S jeho realizací začala s Českým ILCO v roce 2020.

Hlavní myšlenkou celého projektu bylo oslovit stomiky, aby pomalovali stomické sáčky a povyprávěli k tomu svůj příběh. Zároveň se snaží oslovovat známé osobnosti, aby tento osvětový projekt získal větší pozornost veřejnosti. Vzhledem k situaci kolem covidu-19 se bohužel plány na rozvoj projektu značně zbrzdily, ale podařilo se realizovat výstavu PytlíkART, která se uskutečnila v knihovně na pražských Vinohradech. Momentálně je tato výstava přesunuta do Chebu a v jednání jsou i další města v České republice.

Jitka má spoustu dalších plánů, které by si přála postupně uskutečnit. Nesedí doma a nelituje se. Ví, že jsou lepší dny a jsou i dny horší. Pro ni samotnou je důležité, aby těch lepších bylo co nejvíc. Jitka Svobodová se celou dobu, co bojuje s nepřízní osudu, řídí heslem, že člověk nesmí rezignovat. Často a ráda také používá příměr o vyprazdňování, který se stal jakýmsi sloganem PytlíkARTU, protože řada lidí si neuvědomuje, že vyprazdňování je běžná lidská potřeba. Rozdíl je pouze v tom, že někdo se vyprazdňuje do záchodu, jiný do pleny a stomici do pytlíku. Ničím jiným se neodlišují, jejich život je úplně normální a mohou v podstatě dělat vše, co si přejí.

www.pytlikart.cz
www.facebook.com/pytlikART
www.ilco.cz
www.facebook.com/ceskeilco