Tasmánie i Egypt. Nebojte se cestovat se stomií!

Není to jednoduché rozhodnutí. Jak jste to zvládl?

Operace proběhla naštěstí bez problémů. Musel jsem se však naučit fungovat s vývodem v běžném životě. Sestřička mi v nemocnici vše hezky vysvětlila, dala si záležet. Po návratu z nemocnice jsem doufal, že mi s výměnami bude pomáhat přítelkyně, ale nechtěla. Náš vztah později stejně skončil i z mnoha jiných důvodů.

Jak jste se nakonec s vývodem sžil?

Docela jsem si zvykl. Jen ze začátku jsem měl trochu problém s lepidlem. Stomická sestřička paní Čepelková si ze mě dokonce dělala legraci, že místo sprejů na odstranění lepidla používám rovnou kartáč. Já se s tím moc nepatlám, víte co... (smích ). 

Vím o vás, že jste velký cestovatel.

Podnikat jsem začal po revoluci. Dovážel jsem třeba oblečení z Thajska. Díky práci jsem tak procestoval kus světa – viděl jsem např. Rusko i Čínu. Jsem od přírody zvědavý člověk a cestami za poznáním se hodně naučíte. Proto jsem vyrazil za kamarádem do Tasmánie.

Tasmánie je tedy velká exotika! Jak se vám cestovalo se stomií?

Bylo to tak, že mi jednoho dne zavolal kamarád Tonda, který tam dlouhodobě žije, že prý mám přijet. A mě hned napadlo, jak tam v tom teple budu fungovat, a navíc s tím mým „problémem“. Tonda mě ale nahlodal a zlomil, nesmím si prý nechat ujít krásné místní ženy a musím si trochu odpočinout. Tak jsem vyrazil.

Jak jste řešil výměnu pytlíků? Měl jste s sebou zásobu?

Přiznám se, že jsem pravidelnou výměnu pytlíků malinko protahoval. Ale zvládl jsem to. Dokonce jsem i uvažoval, že bych zůstal déle a poprosil mou stomickou sestřičku, aby mi poslala zásobu. Určitě by se divila, kam má zásilku poslat (smích ).

Potřeboval jste navštívit místní zdravotnické zařízení? A co koupání?

Naštěstí ne. Vlastně jsem při svých zahraničních cestách nikdy nepotřeboval lékaře. To musím snad i zaklepat do stolu. Koupání si užívám naprosto bez problému. Kdekoliv, ať už je to moře, oceán nebo rybník v Čechách.

Chtěl byste na závěr vzkázat něco čtenářům?

Ať to nevzdávají. Se stomií život nekončí. A ať si popovídají s nějakým jiným pacientem. Protože nikdo vám nevysvětlí novou situaci lépe než člověk, který ji sám zažil.
Moc rád bych poděkoval své stomické sestřičce paní Čepelkové. Je to staniční sestra z oddělení urologie ve Fakultní Thomaye­rově nemocnici a moje stomická setra ve stomické poradně B. Braun na Budějovické v Praze 4. Dále chci poděkovat panu doktorovi Jarabákovi ze stejného oddělení a paní doktorce Donátové, díky níž jsem přežil chemoterapii bez větších útrap.