Jedná se o první stupeň degenerativního onemocnění kyčelních kloubů, které spočívá ve „zrychleném opotřebení“ kloubů, postupném úbytku kloubní chrupavky (zúžení kloubní štěrbiny na RTG) a změnách na kostech v okolí (drobné okrajové apozice). Podkladů pro vznik je více – méněcennost chrupavky (podíl dědičnosti), přetěžování kloubů, onemocnění kyčelních kloubů v dětském věku, atd. Jedná se o onemocnění, které postupně pokračuje a lze ho pouze zpomalit. Při vyšších stupních se projevuje bolestmi a zhoršeným pohybem v kloubech. Léčba nižších stupňů spočívá ve zpomalení procesu pomocí režimových opatření a podpůrné léčby. Jde o omezení nevhodné zátěže kloubů - snížení váhy u pacientů s nadváhou, omezení nošení břemen a nevhodných sportovních aktivit (prudké dopady na končetinu), vhodná je naopak pohybová aktivita bez přetěžování kloubů (kolo). Dále jsou doporučovány výživové doplňky ke zlepšení stavu chrupavek, významná je rehabilitační péče – správné procvičování kloubů. Definitivní léčbou nejvyšších stupňů je výměna kyčelního kloubu, která je vyhrazena pro pacienty se značným omezením pohybu a bolestmi.

Po poranění lokte často vznikají trvalé následky. Typickým následkem je omezení pohybu ve smyslu nedostatečného natažení, dalším bývá postupně se rozvíjející artróza. Artróza znamená postupně se zhoršující stav chrupavek, které byly původně poraněny. Původně hladký povrch chrupavky, se stává nerovným, chrupavka se postupně ztenčuje a tím se zhoršuje pohyb v kloubu. Omezení pohybu po úrazech je obvykle způsobeno „jizvením“ tkání kolem kloubu – svaly, vazy a další struktury. Oba tyto procesy nelze zastavit. Operačním odstraněním jizevnatých tkání a uvolněním pohybu kloubu se sice na čas může hybnost zlepšit, ale rány po operaci se opět zhojí jizvami, které postupně pohyb opět omezí. Tento postup je vhodný jen u zvlášť těžkých omezení pohybu, což nebude asi Váš případ. Operační řešení artrózy je nejčastěji v náhradě postiženého kloubu. Loketní kloub je ale poměrně komplikovaný a stejně tak i náhrada loketního kloubu. Výsledky těchto operací nejsou i přes intenzivní výzkum optimální, provádějí se tedy opět pouze v případě těžkého omezení pohybu. Z neoperačních postupů zbývá podpora výživy kloubních chrupavek (injekce do kloubu a doplňky stravy) a rehabilitace – jak cvičení k uvolnění jizevnatých struktur (zlepšení pohybu), tak doplňující procedury k tomu určené. Z dalších opatření je vhodné nepřetěžování postižených kloubů ve smyslu nošení břemen a nevhodného sportu. Pokud se chcete ujistit, zda jsou vyčerpány všechny možnosti léčby, je vhodná konzultace jiného ortopeda, nejlépe takového, který se specializuje na problematiku horní končetiny, či lokte, sebou kompletní dokumentací.

Záleží na režimu pracoviště, kam jdete na operaci.

Úbytek energie ani vypadávání vlasů s největší pravděpodobností nesouvisí s provedenou operací, obzvlášť když nejsou komplikace v operované oblasti. V případě problémů s hojením rány a kloubu, by se o tomto spojení uvažovat. Reakce na stres může být samozřejmě různá, ale po roce by již mělo být vše normalizováno. Pokud máte pochybnost, bylo by dobré jít na kontrolní vyšetření operované kyčle k ortopedovi. Bude-li vše v pořádku a potíže budou trvat, bylo by vhodné provést celkové vyšetření u internisty, kam Vás odešle praktický lékař.

Vzhledem k tomu, že máte potíže s více klouby, jde zřejmě o systémové onemocnění, které by mělo být vyšetřeno a léčeno lékařem revmatologem. Obvykle se tato onemocnění projevují zánětem, jak popisujete. Léčba těchto onemocnění spočívá v užívání léků (jako je např. Prednison), léčbě bolesti, injekcích do nejvíce postižených kloubů a rehabilitaci, či lázeňské léčbě. Operační léčba přichází na řadu až u následků tohoto onemocnění, tedy při významném zhoršení pohybu či bolesti v kloubech. U kolene zpravidla až u artrózy 3. a 4. stupně. Správné načasování eventuálních operací by mělo vyplynout z výsledků vyšetření revmatologem a ortopedem.

Nejčastěji používané síťky jsou nevstřebatelné polypropylenové Jsou navrženy a vyrobeny tak aby je organizmus dobře toleroval. Existuje ale i mnoho dalších materiálů Principem reparace kýly se síťkou je to , že se všitá síťka vhojí do tkáně - do stěny břišní - proroste vazivovou tkání a tím stěnu zpevní. Tkáně někdy reagují na síťku tvorbou seromů - tekutiny v okolí síťky ,které se řeší odsátím ,často opakovaným. Odmítnutí ,,nevhojení,, síťky je v naprosté většině způsobeno infekcí síťky. Je provázeno bolestí, teplotou, vyklenutím a zarudnutím v oblasti operace. Léčba antibiotiky bývá jen výjimečně úspěšná. V naprosté většině je potřeba síťku odstranit. Pokud se jedná o opravdu velké kýly s aplikací velké sítě, nejsou pocity tahu a napětí po operaci výjimkou. Po operaci takové kýly se podstatně změní tvar i síly působící na břišní stěnu. Obvykle ale postupně odeznívají s odstupem několika měsíců od operace. - Problémem může být možnost, že síťka je všita pod větším napětím. Tak mohou obtíže přetrvávat opravdu dlouhodobě. Poslední možnou komplikací spojenou s bolestmi je větší či menší poškození nervů stěny břišní při operaci. Někdy jejich zachycení do stehu nebo do síťky způsobuje vystřelující, spalující, nebo elektrizující bolesti. Lze je částečně řešit analgetiky nebo aplikací lokálního anestetika. Výjimečně je potřeba další operační zákrok s pokusem o jejich uvolnění. V případě paní Žákové bych doporučil, aby navštívila některé z center, které se operacemi kýly zabývají.

Bolesti od páteře by pravděpodobně nebyly doprovázeny otokem. S největší pravděpodobností půjde o kombinaci více problémů – onemocnění páteře, artrózy kyčle a trochanterické burzitidy, která artrózu často doprovází. Neurolog by mohl přiblížit, jak moc se na potížích podílí onemocnění páteře po provedení vyšetření jako CT, magnetická rezonance, EMG a eventuálně dalších. Ortoped by si měl poradit s trochanterickou burzitidou a artrózou – od vyšetření (rentgen, ultrazvuk), až po léčbu.

Tuto otázku by měl zodpovědět Váš ortoped, nelépe operatér, který je podrobně seznámen s konkrétní situací. Obecná doporučení se řídí pravidly – neohýbat kyčel více než do 90stupňů, nekřížit nohy přes sebe – prostě režim zabraňující vykloubení endoprotézy. Ve chvíli, kdy je dovoleno plně došlapovat, by mohlo být za normálních okolností povoleno i zlehka cvičit na orbitreku, kde rizika vykloubení při normálním cvičení nejsou. Pochopitelně je nutno přidávat na zátěži končetiny postupně.

Dobrý den. Dotazů je více a nevím, zda Vás odpověď uspokojí, ale začnu laparoskopií obecně: Laparoskopie je "relativně bezpečná", avšak v každém případě jde o operaci s možnými riziky a komplikacemi, včetně rizika úmrtí, jako při každé jiné operaci. Nevím, jaká je indikace (důvod) proč má být u Vás laparoskopie prováděna a podle toho jsou další rizika větší či menší. Poranění orgánů v dutině břišní samozřejmě hrozí (poranění střev, poranění močového měchýře nebo močovodů, tvorba srůstů...podle toho, jaký výkon se bude při laparoskopii provádět), ale nestává se to často, nicméně nelze to vyloučit. Slepé střevo se automaticky neodstraňuje, to by zvyšovalo možnost výskytu dalších komplikací. Operaci provádí gynekolog v případě, že je indikace gynekologická - neplodnost, cysta na vaječníku....nebo chirurg v případě chirurgické indikace - kýla, zánět "slepého střeva", žlučníkové kameny...., nebo operaci provádějí společně, pokud je to nutné. Břicho se po operaci opět vyfoukne a stáhne, vzhledem ke krátkému trvání operace se kůže vytahat nestihne. Sportovat můžete začít dle pooperačního průběhu. Obecně doporučujeme po operacích 6 týdnů bez větší zátěže, ale to záleží také na tom, jaký výkon se bude provádět. Konkrétně budete informovaná před naplánováním operace a zejména po výkonu, kdy bude jasné, zda byla operace nekomplikovaná a také dle následného hojní. Další konkrétní dotazy by Vám měly být zodpovězeny při plánování operace, nebo se poraďte se svým gynekologem, který bude vědět jaká konkrétní operace je u Vás plánovaná. S pozdravem M. Juráková

Obecně se ve světové literatuře doporučuje resurfacing zvážit u mužů mladších 60 let, u kterých je dobrá kvalita kosti – tedy není osteoporóza, jsou téměř normální anatomické poměry horního konce stehenní kosti, není příliš velká osteonekrosa hlavice a hlavice je dostatečně veliká. Výhodou je možnost aktivit, které nejsou povolovány po TEP, jako například možnost dělat dřepy, běhání apod. Eventuální následná operace – převedení na TEP, je obdobou primální implanace TEP. O indikaci musí rozhodnout ortoped, který je s Vaším případem seznámen, v optimálním případě přímo operatér, který zná všechny výhody i úskalí metody.