Trávicí trubice se dělí na několik částí. Nás bude zajímat konečník (rektum), poslední úsek tlustého střeva, ústící v anální krajině řitním otvorem. Délka konečníku se pohybuje mezi deseti až patnácti centimetry. Je rozdělen do dvou částí. Delší se nazývá ampula, kratší, přibližně dvou- až třícentimetrový úsek, anální kanál.

Proktologové v nadsázce tvrdí, že své pacienty dělí na ty, kteří už hemoroidy mají, a na ty, kteří je mít budou. Hemoroidy skutečně patří mezi jednu z nejrozšířenějších chorob současnosti. Odborné zdroje uvádějí, že jimi trpí kolem 50 až 70 %¹ dospělé populace. Nejsou ale jen vymožeností naší civilizace.

Konzervativní léčba

Konzervativní léčba je vhodná u hemoroidů I. stupně. Používáme při ní masti a čípky, které obsahují znecitlivující účinné látky i látky urychlující hojení. Snižují bolestivost, omezují krvácení a mírní zánět. Smyslem léčby je nejen péče o zvětšené uzly, ale i o pokožku v oblasti řitního otvoru.

Většina z nás se v dětství setkávala s varováním: "Nezvedej nic těžkého, ať si neuděláš kýlu." Měly naše babičky a maminky pravdu, když nás kýlou strašily?

1. Mýtus

Mezi lidmi panuje mýtus, že kýlu způsobuje zvedání těžkých předmětů. Podle nejnovějších poznatků lékařů závisí její vznik na schopnosti pojivové tkáně břišní stěny odolávat změnám nitrobřišního tlaku. Pevnost břišní stěny je tedy dána geneticky. Kolagen, na němž pevnost pojiva závisí, je však méně kvalitní u kuřáků.

Hemoroidy jsou zvětšené uzly vznikající rozšířením cév žilní pleteně pod sliznicí i kožním epitelem konečníku. Podle lokalizace je dělíme na vnější a vnitřní. 

Vzniklá kýla se sama nezhojí. Zbavit se kýly znamená podstoupit operaci, která místo v oslabené břišní stěně uzavře a případně i zpevní. Kýlu nelze vyléčit užíváním tablet, nezlepší se ani nošením kýlního pásu. S dalším ochabováním břišní stěny se kýla bude spíše zhoršovat. Je tedy třeba hledat řešení co nejdříve.

Kýla se nikdy „sama“ nezahojí, má naopak tendenci se časem zvětšovat. Kýlní pásy nebo korzety mohou pacienta při dlouhodobém nošení poškozovat a nijak nepřispívají k zahojení kýly. Operace kýly je proto nejlepší metodou léčby. Otevřené nebo endoskopické operace s použitím síťky jsou ve většině případů efektivní a prakticky bezbolestné. Umožňují pacientům rychlý návrat k neomezené fyzické aktivitě krátce po operaci. Bez použití síťky stoupá riziko recidivy kýly až o 25 % a to následkem napětí v ráně.

Pacient hraje v léčbě onkologického onemocnění velmi důležitou roli. Během léčby, víc než kdy jindy, by se měl soustředit na svoji výživu a dbát především na dostatečný příjem bílkovin a kalorií. Živiny je doporučeno doplňovat ve formě vyvážené vysokoenergetické výživy určené k popíjení (sipping).

Operace kýly je jedním z nejstarších a nejčastějších výkonů břišní chirurgie. Nazývá se také „plastika kýly“. Lékaři mají na výběr z několika operačních technik, které volí především podle druhu i rozsahu kýly a podle stavu konkrétního pacienta.

Cílem operace kýly je vždy:

• nalezení kýlního vaku;
• odříznutí nebo zanoření kýlního vaku do dutiny břišní;
• sešití otvoru v břišní stěně, případně zacelení a zpevnění pomocí speciální „záplaty“ (kýlní síťky, samorozpínací zátky).

Traumatické rány, které jsou většinou spojeny s krvácením, vznikají při mechanickém poškození kůže ostrým, ale i tupým předmětem. Stačí chvilka nepozornosti nebo nešikovnosti, a už teče krev nebo se modrá podlitina.