Chemoterapie a cytostatika bez pověr a mýtů

Lékaři i jejich pacienti by si přáli, aby cytostatika (z řeckého kytos buňka, statikos stavící) působila pouze na buňky nádoru, což by zmírnilo jejich nežádoucí účinky. To se jim splnilo až u nového typu léčby, tzv. cílené, jinak řečeno biologické, která se dostala do praxe na přelomu našeho století. Problémem ovšem je, že je to léčba velmi drahá, což odráží náročnost klinického výzkumu i výrobní proces využívající techniky genového inženýrství.

Biologické léky mají také mnohem užší spektrum použití a vhodní pacienti se musí pečlivě vybírat podle molekulárních znaků nádoru. Ani cílená léčba není bez vedlejších účinků a lékaři o nich stále získávají nové poznatky. Klasická chemoterapie bývá používána častěji, protože je dostupnější, má širší využití a zkušenosti s jejím podáváním jsou mnohonásobně větší.

Jak cytostatika působí v lidském těle

Cytostatika podaná do organismu působí na všechny rychle se množící se buňky, tedy nejen na ty nádorové. To se týká například buněk sliznice trávicího traktu nebo krvetvorných buněk. Různá cytostatika mají rozdílné mechanismy účinku a zasahují v různých fázích buněčného dělení, proto se s výhodou používají v kombinacích.

• Kurativní chemoterapie je podávána s cílem vyléčit. Dávky a nežádoucí účinky jsou v tomto případě nejvyšší.
• Cílem adjuvantní chemoterapie je podpořit léčbu po operaci nebo radioterapii.
• Neoadjuvantní chemoterapie je podávána před operací nebo radioterapií s cílem nádor zmenšit a usnadnit vlastní výkon.
• Paliativní chemoterapii volí lékaři v případě, že není možné nebo účelné volit kurativní chemoterapii. Jejím cílem není onemocnění vyléčit, ale prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu.

Kombinace, cykly a linie, jak se v nich vyznat

Cytostatika jsou nejčastěji podávána formou injekce nebo infuze přímo do žíly (intravenózní podání). Dalším způsobem podání je injekce do svalu (intramuskulární podání), injekce do podkoží (subkutánní podání) nebo polknutí tablety (perorální podání). Méně často se chemoterapie podává do tepny, do nádoru, do dutiny břišní nebo hrudní.

Protinádorová chemoterapie se podává ve většině případů ambulantně, ve složitějších případech je nutný pobyt v nemocnici. Doba podání jedné dávky chemoterapie je individuální. Řada onkologických pracovišť zřizuje denní stacionáře, kde jsou onkologickým pacientům pravidelně infuze podávány pod dohledem lékaře a onkologické sestry.

Málokdy je během onkologické léčby podáváno pouze jedno samostatné cytostatikum. Této léčbě říkáme monoterapie. Bývá to tehdy, když zdravotní stav pacienta kombinovanou léčbu nedovolí nebo při paliativní terapii.

Cytostatika působí lépe v kombinacích dvou a více léků, jejichž působení se doplňuje. Léčba je podávána formou infúze v tzv. cyklech, o jejichž počtu rozhoduje lékař. Každý cyklus trvá několik dnů, například od pondělí do pátku, poté následuje různě dlouhá přestávka mezi cykly, kdy nejsou cytostatika podávána. Po přestávce nemocný nastupuje na další cyklus chemoterapie. Cyklů bývá většinou šest a podávají se během půl roku, ale jejich počet může být stanoven od dvou do osmi.  

Všechny absolvované cykly tvoří jednu linii léčby. Pokud se nádorové onemocnění vrátí a dojde znovu ke vzplanutí nemoci, (relaps) onemocnění, může se linie zopakovat nebo lze přejít na vyšší linii. Pokud ale léčba selže, přistupují lékaři vždy k další linii léčby pomocí jiných cytostatik a jiných léčebných metod. Léčebné linie jsou u každého onemocnění detailně popsány v Modré knize České onkologické společnosti, která je dostupná na webu www.linkos.cz.

Nežádoucí účinky cytostatik

Nežádoucí účinky jsou při chemoterapii způsobeny tím, že cytostatika působí kromě nádoru i na další, rychle se obnovující tkáně, například na sliznici trávicího traktu nebo krvetvorné buňky. Nežádoucí účinky cytostatik by vydaly na samostatný článek, ale dlouhými seznamy čtenáře děsit nechceme.

Nejčastější nežádoucí účinky:

Je ale potřeba vědět, že každý pacient, jeho tělo i psychika snáší léčbu jinak. Žádný pacient nemá všechny popsané nežádoucí účinky, ty mohou být dokonce minimální nebo žádné. Navíc vás léčí onkolog, specialista nejen na léčbu nádorového onemocnění, ale i na překonání nežádoucích účinků a bolesti. Mluvte s ním tedy o všech svých obavách a potížích. Spousta situací má řešení a lze se na ně preventivně připravit.

Mýty a pověry v onkologické léčbě

Mýty týkající se onkologické léčby mají dva kořeny. Tím prvním jsou bezesporu nežádoucí účinky, které onkologickou léčbu provázejí. Spíše než reálné potíže je to ve většině případů obava z nich. Druhým podhoubím pro mýty je neznalost možností současné onkologické léčby. Informace o chemoterapii často pocházející z dob, kdy si lékařská věda skutečně s nádorovým onemocněním nedokázala poradit.

Největší chybou, kterou může pacient udělat, je zcela opustit lékaře a svěřit se do rukou „léčitele“, který doporučí pohodlnější způsob „léčby“ bez nepříjemných nežádoucích účinků. A je jedno, jestli to bude pití různých šťáv, užívání mega dávek vitaminů, pití čajů z cizokrajných bylin, pojídání orientálních hub nebo vyhladovění nádoru.

Většina lékařů vám nezakáže alternativní léčbu podávanou společně s tou klasickou. Dřív, než se však k takovému kroku uchýlíte, konzultujte tyto alternativní metody se svým lékařem, který se v onkologii vyzná lépe než váš kamarád nebo internet.

V onkologii, více než kde jinde, běží čas rychle. Nejhorší je přijít pozdě kvůli přírodní medicíně, které selhala, když současná medicína dokáže nádorové onemocnění vyléčit.