Příčiny nemocniční podvýživy

Podávání řady léků často snižuje chuť k jídlu, a tak postupně prohlubuje podvýživu. Klasickým příkladem jsou některá cytostatika a imunosupresiva, podvýživu však zhoršují i některá antibiotika a jiné lékové skupiny.

Invazivní léčebné postupy a chirurgické výkony jsou dalším faktorem, který negativně ovlivňuje proteinovou a energetickou bilanci nemocného. To je dáno jednak předoperační přípravou (která mnohdy nemusí být nezbytně nutná), jednak i skutečností, že několik dní po chirurgickém výkonu je příjem potravy nedostatečný. Lékaři se často soustředí na průběh samotného chirurgického výkonu a pooperační péči, aniž by brali na zřetel příjem stravy.

Nevhodný dietní systém a systém podávání stravy v nemocnici je dalším faktorem, který vede k rozvoji podvýživy nemocných. Kvůli „modernizaci“ stravovacích provozů dochází v řadě nemocnic k tomu, že se snižuje počet odborníků v oblasti výživy.

Dietní sestry nebo nutriční terapeuti nemají často možnost přistupovat k nemocnému individuálně. Proces vydávání a rozvozu stravy na jednotlivá oddělení často nedává možnost individuálního přístupu. Zkracuje se rovněž doba, po kterou je strava podávána, neboť je snaha rychle vrátit nádobí do kuchyně.

Na některých odděleních není možnost stravu ohřát, což je důležité zejména u nemocných, kteří byli v době výdeje na vyšetření. Nevhodná bývá i skladba stravy, stále u nás přetrvává podávání často zbytečných restrikčních diet ze starého dietního systému. Nemocný, který již primárně obtížně jí, tak navíc dostává dietu se sníženým obsahem energie. Diety mohou mít i nevhodnou texturu, mletá strava nemusí být ideální pro nemocné s některými poruchami polykání a může paradoxně zvyšovat riziko aspirace, pokud není kombinovaná s látkami, které ji zahušťují.

Nemocniční prostředí není ideální pro dokonalý příjem stravy. Nemocný zpravidla dostává stravu na lůžku a je nucen jíst i v případě, že na sousedním lůžku je nemocný vyšetřován, trpí, nebo dokonce umírá.

Časový rozvrh podávání stravy nemusí nemocnému vyhovovat. Nemocný je často nucen jíst během krátké doby, navíc v čase, na který není zvyklý. Strava podávaná v nemocnici nemusí nemocnému vyhovovat nejen z chuťových, ale i náboženských a jiných důvodů (muslimové, vegetariáni apod.). V mnoha nemocnicích neexistuje tým specialistů, kteří by se na výživu nemocných orientovali. Chybí zde znalost o prostředcích klinické výživy (preparáty enterální, parenterální výživy) a tyto preparáty nejsou v některých zařízeních k dispozici v dostatečném množství. Často se na výživě nepatřičně šetří.

Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že zajistit správný příjem stravy v nemocnici není jednoduché a bez profesionálních znalostí je to téměř nemožné. Dokonalý dietní systém a tým vzdělaných specialistů jsou však bohužel dostupné pouze v malém počtu našich nemocnic.  

Lékařské listy ze dne 21.5.2012, vydavatelství Mladá fronta a.s.
Výživa a regenerace v intenzivní péči - pohled odborníků na výživu v nemoci