Pro normální fungování organismu je nutné, aby pomocí výživy neustále dostával organické látky (bílkoviny, tuky, sacharidy a vitamíny), dále minerální soli a vodu. Všechny tyto látky se nacházejí v rostlinných a živočišných potravinách. Výživa je kompletní tehdy, jestliže plně doplňuje energii a poskytuje buňkám materiál na jejich růst a obměnu.
Bílkoviny (proteiny) se skládají z 20 druhů standardních aminokyselin. Hlavním zdrojem bílkovin je maso a mléčné výrobky, ryby, vejce, ořechy, luštěniny.
Naše tělo přijímá tuky jak z živočišných produktů (maso, máslo…), tak z rostlinných produktů (rostlinné oleje…). V buňkách slouží tuky jako důležitý stavební materiál. Je nutné, aby jídlo obsahovalo živočišné i rostlinné tuky.
Sacharidy (monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy) pochází z rostlinných potravin jako jsou brambory, chléb, obiloviny, bobule a ovoce. Sacharidy jsou hlavním zdrojem energie.
Vitamíny lidské tělo potřebuje v malém množství, ale s jejich nedostatkem dochází k narušení mnoha metabolických procesů.
Bez minerálních solí je fungování nervových a svalových tkání nemožné. Minerální soli se do našeho těla dostávají s jídlem.
Voda je součástí každé buňky. Tvoří převážnou část krevní plazmy, lymfy, tkáňového moku a trávicích šťáv. Vodu do těla dostáváme jídlem a pitím.
Pacienti, pro něž je parenterální výživa jediným řešením, musí často většinu času trávit doma...
Celý článek
Enterální výživa (z řec. enteron – střevo) je směs farmaceuticky připravených výživných roztoků...
Celý článek
V novodobé medicíně lze v České republice historii parenterální výživy z pohledu pacienta rozdělit...
Celý článekNutriční péče aneb jak by měla správně vypadat výživa pacientů v nemocnicích. Na toto téma hovořil na ČRo 2 MUDr. František Novák ze IV. interní kliniky VFN a místopředseda místopředseda České společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče.
Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc. hovoří o podvýživě pacientů jako důsledek nemoci.
Dopady nedostatečného nutričního příjmu jsou závislé na stavu výživy před vznikem onemocnění. Pokud byl nemocný v předchorobí v dobrém funkčním a nutričním stavu, pak nemusí krátký interval sníženého příjmu stravy průběh jeho akutního onemocnění ovlivnit.
Onemocnění spojené se zánětlivou odpovědí organizmu je téměř vždy provázeno ztrátou chuti k jídlu. Souvisí to s negativním vlivem prozánětlivých mediátorů (zejména eikosanoidů a cytokinů) na produkci neuromediátorů, které podporují chuť k jídlu.
Ztráta chuti k jídlu během zánětlivé reakce je z vývojového hlediska logická a důležitá pro přežití. Během poranění nebo akutního onemocnění jistě nebylo žádoucí hledat potravu v divoké přírodě.
Podvýživa se může vyskytnout u pacientů všech věkových skupin a pro každého člověka představuje...
