Necítila se dobře a nevěděla proč. NPH je tichý společník, který umí zabíjet.

Návštěva v několika ordinacích

Po návratu Danielu čekalo kolečko návštěv – obvodního lékaře, neurologa i psychiatra, ale žádný z nich na normotenzní hydrocefalus nepomyslel. Rovněž psycholožka připravovala rodinu na to, že by se mohlo jednat o Alzheimerovu nemoc. Procvičování mozku pomocí křížovek a různých kvízů však nemělo žádný účinek, navíc taková cvičení paní Daniela odmítala jako zbytečná.

Na stopě normotenzního hydrocefalu

Události dostaly rychlý spád a správný směr po dalším pádu, který přišel v září. Vyšetření v Úrazové nemocnici v Brně sice neodhalilo žádnou zlomeninu, ale podezření lékařů vzbudily především potíže s rovnováhou, které Daniela měla. Jedna ze zdravotních sester si totiž všimla, jak Daniela vstává z lehátka. Situace se nezlepšovala ani v dalších dnech. Daniele se stávalo, že se probudila vedle postele, nebo z ní nemohla vůbec vstát. Až vyšetření na CT ve Fakultní nemocnice u sv. Anny ukázalo se, že se nejedná ani o Alzheimerovu, ani o Parkinsonovu nemoc, ale o normotenzní hydrocefalus. Navíc si paní Daniela nic nepamatovala a její stav se rapidně zhoršoval. Přidalo se zvracení, vysoký krevní tlak a úplná ztráta soběstačnosti. Bylo jasné, že paní Danielu čeká neodkladná operace. Zákrok však zkomplikovala infekce močových cest, takže musel být o dva týdny odložen. To již Daniela nevnímala svět kolem sebe a vůbec netušila, že ji bylo nutné před operací ostříhat.

Operace vrací nemocné do života

Probuzením z narkózy se podruhé narodila. Nic ji nebolelo, cítila jen stehy na hlavě. Nejhorším zážitkem tak pro ni byla právě ztráta vlasů. V zrcadle se vůbec nemohla poznat, ale vzala to sportovně. „Barvila jsem si vlasy a pořád jsem se chystala, že už si nechám vlastní barvu, ale nějak jsem se k tomu nedostala. A tímto se to vyřešilo,“ říká s úsměvem paní Daniela, které mimochodem šediny velmi sluší. Prvních pět dní strávila na neurologické jednotce intenzivní péče a dalších čtrnáct dní na lůžkovém oddělení. V tu dobu se již sama zvládla bez problému najíst a postupně začala rehabilitovat. Intenzivní rehabilitace, kterou absolvovala po propuštění z nemocnice, trvala dva měsíce.  Dnes může paní Daniela luštit křížovky, dojít si na procházku, sama si nakoupí i uvaří a je schopná se o sebe zcela postarat. „Moc bych všem, kteří mají stejné trápení, přála, aby měli takové štěstí jako já a dostali se do těch správných rukou,“ vzkazuje pacientům s diagnózou normotenzní hydrocefalus paní Daniela.