Věk není jen číslo, důležité je mentální zdraví – mýtus, nebo fakt?

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) začíná stáří od 60. roku života. V dnešní době je většina populace v tomto věku aktivní a za seniory se ani nepovažuje. Stejný přístup mají tito lidé většinou i ke sportu.

Není výjimkou potkávat se na různých sportovních akcích se staršími ročníky, a tito lidé leckdy podávají lepší výkony než jejich mladí kolegové.   

Na druhou stanu je nutné si uvědomit, že věk není jen číslo, ale jde také o mentální zdraví, a sport je jednou z variant, jak si ho udržet. Je faktem, že stárnutí přináší fyziologické změny, která jsou dané. Nelze ho proto zastavit. Proto je nutné dbát na bezpečnost a uvědomit si limity svého těla.  

Osteoporóza

Jedním z velkých limitů je osteoporóza. U žen se toto onemocnění vyskytuje až o 40 % častěji než u mužů. Nejčastěji dochází k tzv. řídnutí kostí po menopauze s celkovým úbytkem kostní tkáně, která se stává pórovitou a je náchylnější ke zlomeninám. Tento úbytek bývá často nerovnoměrně rozprostřen a postihuje především velké kosti na dolních končetinách. U žen dochází k cca 27% úbytku kostní hmoty po menopauze, celkově dochází u žen i mužů v průměru ke 3% úbytku během každých deseti let života.

Vhodnou činností je možné tento stav udržet dlouhodobě v přijatelné formě, aniž by jedinec musel omezit své sportovní a sociální aktivity. Podstatná je i vhodná výživa s dostatkem bílkovin a celkově pestrá a vyvážená strava. Další důležitou součástí prevence proti vzniku nebo zhoršování již vzniklé osteoporózy je cvičení. Někdy je cvičení považováno za nebezpečnou věc, která může pacientův stav zhoršit – opak je však pravdou. Cvičení svalové síly, udržení hybnosti kloubů a psychická pohoda posilují pevnost svalového korzetu.

Vždy je nutné cvičení upravovat podle šikovnosti, mobility a schopností daného jedince. Součástí sportovní aktivity by měla být cvičení určená k prevenci pádů, cvičení na podporu stability, zlepšení držení těla, posílení svalstva dolních končetin a trupu. Dále silové cvičení, kdy se využívá váha vlastního těla, činky nebo posilovací stroje, cvičení na protažení svalů a vazů, uvolnění kloubů. Protažení celého těla je důležité především pro lidi, kteří mají sedavé zaměstnání. Dále jsou vhodná skupinová cvičení zaměřená na osteoporózu, která vedou některá rehabilitační nebo rekondiční centra, a dále tchai-ťi, jóga, pilates nebo plavání.  

Artróza

Je degenerativní onemocnění kloubů, které vzniká většinou jako důsledek přetěžování. Ve většině případů jsou postiženy velké nosné klouby v těle, jako jsou kolena, kyčle a ramena.  V České republice je u mužů i žen přibližně 12−15% výskyt v populaci, ale nad 75 let věku je výskyt až 80%. Dochází přitom ke změnám na chrupavce a k celkové změně pohybového mechanismu kloubu. I když jde o nezánětlivé onemocnění, velmi častou doprovodnou komplikací je následně vzniklý zánět v kloubu.

Vznik artrózy je dán několika příčinami, z nichž nejčastější jsou anatomické (postavení kloubů vůči sobě), traumatické (zlomeniny, luxace, poškození vazů a mikrotraumata) metabolické (diabetes mellitus, dna) a zánětlivé (revmatoidní artritida).

Nejčastějším příznakem je bolest, která postupně nabírá na intenzitě po zátěži, postupně během zátěže a poté i někdy v noci. Dochází k omezení hybnosti kloubu, startovací bolesti při začátku aktivity.

V akutní fázi není vhodné sportovat, pouze provádět rehabilitační cvičení, které nesmí provokovat bolest. Pomalu provádět pohyby a vyvarovat se takovým pozicím, které by bolest mohly způsobit. Po vymizení akutní fáze je možné začít s intenzivnějším cvičením, ale je třeba nutně dbát na to, aby se klouby neprotahovaly do krajních poloh, kde mohou působit bolest. Dále je třeba klouby nepřetěžovat a vyvarovat se větším otřesům. Vhodné je cvičení na zlepšování rovnováhy, které také slouží k prevenci pádů.