Když vstoupíme do zdravotnického zařízení, ať již jako pacient nebo jako návštěva, měli bychom myslet na nutnost dodržování hygieny rukou, jejíž hlavní součástí je dezinfekce rukou.

Dotaz na umyté ruce patří v dětství k nejčastějším. Ptali se na ně rodiče, prarodiče i učitelky v mateřské škole. Hlavním důvodem, proč na mytí rukou naši vychovatelé tolik dbali, byla obava z nemocí, které se špinavýma rukama přenášejí.

Mikroorganismy, především bakterie, které máme na rukou, najdeme hlavně mezi prsty, na jejich konečcích i za nehty. Některé bakterie osidlují ruce přechodně, jiné trvale.

Ačkoliv by mytí rukou mělo být základním hygienickým návykem, často se na ně zapomíná. Lidé se navíc dělají lepší, než jsou. To, že si ruce nemyjí, často ani nepřiznají. Přitom bakterie číhají všude. Jejich největší koncentrace je na držadlech nákupních vozíků, madlech hromadné dopravy, klikách veřejných budov, klávesnicích bankomatů, sluchátcích telefonů a také na klikách a splachovadlech veřejných toalet.

Máme několik možností, jaké pomocníky k mytí rukou použijeme. Pevná mýdla se pomalu stěhují do prádelníků a v koupelnách začínají vítězit mýdla tekutá. Papírové ručníky ve veřejných prostorách zase vytlačují výkonné vysoušeče, které ruce osuší do deseti sekund. Jaké použití mýdla je tedy správné?

Na našich rukou se nachází velké množství bakterií a dalších mikroorganismů. Mohou jich být až tisíce (spíše miliony) na každém prstu. Jejich množství výrazně snížíme pouze umytím rukou vodou a mýdlem a utřením rukou dosucha papírovým nebo suchým látkovým ručníkem. Existují ale místa, kam se bakterie dokážou před mýdlem ukrýt.

Pro mnoho lidí je překvapením, že se bakteriím daří i v místech, která tolik dbají na čistotu a dezinfekci – ve zdravotnických zařízeních. Jen v Evropské unii se jedná o 3 miliony nakažených lidí ročně, ve světě dokonce o 1,4 miliardy lidí, kteří se infikovali ve zdravotnickém zařízení.

Ošetřovatelé, kteří se o špatně pohyblivé či zcela nepohyblivé pacienty starají v domácím prostředí, ale i profesionální...

Proleženiny (dekubity) vznikají často u nemocných s omezenou citlivostí, například po úrazu páteře nebo těch, kteří jsou dlouhodobě v bezvědomí. Jaká místa na těle jsou ohrožena a lze proleženinám předcházet?

Prevence proleženin tedy záleží především na ošetřovatelském personálu. Proleženiny mají typickou lokalizaci, takže jejich vznik lze nejen předvídat, ale je mu také možné předcházet. Ohrožena jsou především místa se ztenčenou tukovou vrstvou. Nejčastěji se vyskytují v týle, na lopatkách, loktech, v sakrální krajině, na hýždích a patách.

Většina populace se domnívá, že selhání ledvin a dialýza znamenají automaticky konec všech sportovních aktivit. Není tomu tak. Dialýza je jen jiný způsob života. Na téma, zda a jak skloubit sport s dialýzou jsme hovořili s MUDr. Lukáš Svobodou, primářem dialyzačního střediska Na Homolce. „Aktivnímu pacientovi většinou stačí méně léků, má méně dalších zdravotních komplikací a sport má výrazně pozitivní vliv i na jeho psychiku,“ vysvětluje svá doporučení MUDr. Svoboda.