Onkologická léčba je stále úspěšnější

Je rakovina léčitelná?

V České republice je onkologická péče na velmi vysoké úrovni, dostupná všem pacientům. Je poskytována především v komplexních onkologických centrech, kterých je v celé republice patnáct. Možnosti léčby se v posledních desetiletích neustále rozšiřují a řada zhoubných nádorů je dnes zcela vyléčitelných, případně léčitelných, prodlužující dobu přežití s dobrou kvalitou života.

Do klinické praxe vstupují prakticky neustále stále účinnější léčiva, včetně těch biologických. I díky tomu je prognóza onkologických diagnóz obecně lepší než prognóza pacientů s nemocemi srdce a cév.¹ Zdokonaluje se také včasné vyhledávání onemocnění, tzv. screening (kolorektální karcinom, rakovina prsu nebo děložního čípku), což umožňuje zahájit léčbu velmi brzy, dříve než nádorové buňky napadnou více orgánů a dojde k metastázám. Tímto se zvyšuje šance na úplné uzdravení.

Infuze, záření, nebo skalpel?

V souvislosti s protinádorovou léčbou se nejčastěji mluví o chemoterapii, ale není to jediný způsob léčby. Existují i další metody, které se velmi často vzájemně doplňují. Kombinuje se i místo působení léčby – lokální (místní, například radioterapie) a systémová (celková, například chemoterapie).

Systémové metody onkologické léčby

Protinádorová chemoterapie

Během chemoterapie jsou podávána cytostatika, tedy chemické sloučeniny s protinádorovým účinkem působící na buňky v celém organismu. Účinkují na nádorové i zdravé buňky, což je důvodem vzniku některých nežádoucích účinků. Cytostatika mohou být podávána samostatně nebo v kombinaci s hormony nebo cílenou léčbou. Chemoterapie se případně doplňuje ozařováním. Způsob podávání chemoterapie:

• injekce nebo infuze („kapačka“) do žíly (intravenózní podání),
• injekce do svalu (intramuskulární podání),
• injekce do podkoží (subkutánní podání),
• běžné tablety, které se polykají (perorální podání),
• další méně časté způsoby: do tepny, do nádoru, do dutiny břišní nebo hrudní.

Protinádorová chemoterapie se podává ve většině případů ambulantně, ve složitějších případech je nutný pobyt v nemocnici. Doba podání jedné dávky chemoterapie je individuální. Může trvat od několika minut (injekce, tableta) po mnoho hodin až dnů (infuze).  Podávání chemoterapie se opakuje v pravidelných intervalech (cyklech), jejichž délku stanoví lékař. V každém cyklu dostane nemocný předepsaný počet dávek. Doba trvání jednoho cyklu činí čtrnáct dní až jeden měsíc. Celkově se podává průměrně šest cyklů, ale jejich počet může být stanoven od dvou do osmi cyklů.

Cytostatika jsou velmi účinná a lze očekávat, že se při chemoterapii projeví vedlejší účinky. Jejich síla a závažnost je u každého pacienta jiná. Závisí především na druhu použitého cytostatika,  jeho dávce i stavu organismu. Většina nežádoucích účinků je lékařům známa, a proto je možné včas podat léky, které nežádoucím účinkům zabrání nebo sníží jejich intenzitu. Při chemoterapii je důležité, aby se nemocný vyhýbal možnosti nakažení infekční chorobou a dodržoval všechny rady ošetřujícího lékaře. Pokud dojde ke změně zdravotního stavu, je o tom nutné lékaře informovat.

Lokální metody onkologické léčby

Chirurgická léčba

Operační léčba je velmi důležitá, protože dokáže některé nádory okamžitě vyléčit. Představuje základní léčebný postup, který lze použít pouze u tzv. solidních (pevných) nádorů. U některých z nich dnes lékaři upřednostňují šetrnější postupy (například nádor prostaty). Pokud je to možné, provede chirurg radikální výkon, tedy odstraní celý nádor včetně okolní tkáně, kam mohou zasahovat výběžky nádoru, případně odebere i mízní (lymfatické) uzliny v jeho sousedství, které mohou být rovněž postiženy.

Některé orgány zasažené nádorem, které nejsou k životu nezbytně nutné, je možné odejmout celé (dělohu, ledvinu), jiné orgány je potřeba zachovat (mozek, játra), a proto se odoperuje jen jejich část. Pokud není možné odstranit nádor celý, odejme se co největší možná část, aby se nádor co nejvíce zmenšil a léčba dále probíhá jiným způsobem − chemoterapií, ozařováním či imunoterapií. K operaci přistupují lékaři i v případě paliativní léčby především proto, aby se zmírnila bolest a zlepšila funkce některých orgánů, které rostoucí nádor utlačuje (mozek, mícha).

Radioterapie

Ionizační záření, které se používá při radioterapii, dokáže usmrtit buňky nádoru a zastavit jeho růst. Působí tedy podobně jako chemoterapie, ale pouze v oblasti, kam radioaktivní paprsky dopadnou. Na rozdíl od chemoterapie, pokud není ozářen větší objem tkáně uvnitř organismu, nezpůsobí celkové nežádoucí účinky, ale pouze místní. Vzniknou-li celkové nežádoucí účinky, jsou většinou mírnější než u chemoterapie. Z místních nežádoucích účinků je v popředí akutní postižení kůže (radiodermatitis) a sliznic v místě ozáření. Radioterapie se rovněž podává opakovaně, každý cyklus má předepsaný počet dávek (frakcí) záření. 

V některých případech nahrazuje chirurgickou léčbu, ale častěji se radioterapie používá po chirurgické léčbě jako léčba doplňková, například při postižení mízních uzlin. Záření je aplikováno na speciální radiologických odděleních onkologických center prostřednictvím moderních zářičů, které dokáží velmi přesně zacílit na nádor, takže postižení okolní zdravé tkáně je co nejmenší. Záření může být aplikováno zevně (například ozařování nádorů prsu nebo hrtanu), nebo zevnitř (tzv. brachyradioterapie), kdy je zářič umístěn přímo do dutého orgánu (například do dělohy při ozařování děložního čípku).

Radioaktivní zářič může být podán i injekčně do krve. Pak je vychytáván v příslušné tkáni, kde také působí. V případech, kdy již onemocnění není léčitelné, může zlepšit kvalitu života, protože nádor zmenší (paliativní radioterapie). Kromě léčby, jejímž hlavním úkolem je zahubit nádorové buňky, se v mnoha případech podává i léčba podpůrná. Ta se zaměřuje na zmírnění nežádoucích účinků chemoterapie. Jsou to například léky proti zvracení, proti bolesti, léčiva působící v prevenci infekcí či léky podporující krvetvorné buňky.  

¹Publikace ÚZIS: Zemřelí 2017, https://www.uzis.cz/publikace/zemreli-2017